Článek
Pamatujete si své první vystoupení v Praze v roce 1984?
Ano, bylo to s pianistkou Marilyn Crispellovou, baskytaristou Johnem Lindberghem a bubeníkem Gerrym Hemingwayem. Pamatuji si Prahu, ujistila mě, že v ní není jen jeden způsob života. Má krásné vibrace. Když se na ni dívám, myslím na středověk, který mě vždy přitahoval. Jít na procházku v Praze je pro mě vždy velmi výjimečný zážitek.
Není to jako v Americe, kde když má budova dvacet let, strhnou ji a postaví novou. V Evropě můžete vidět spojení minulosti se současností, což je podle mého názoru zdravější. Praha mi kromě jiného pomohla lépe porozumět Americe, stejně tak pochopit, co je to Evropa a v čem se od Ameriky liší.
Žijeme v době, kdy vidíme válku Ruska s Ukrajinou. Ve skutečnosti je to ale válka zástupná. Skutečným protivníkem Ruska je Amerika, a pokud se něco nezmění, Amerika projde tím, čím si prošly egyptská říše, velká svatá říše římská a tím, co poznalo i Řecko. Zašly daleko a všechno, co vytvořily, celé impérium, se náhle zhroutilo. Amerika je podle mého názoru v bodě, kdy může jít oběma směry. Miluju svou zemi i americký lid a věřím, že lépe porozumí polaritě i tomu, že je jen jednou oblastí světa.
Když jsem s vámi tehdy krátce hovořil, zmiňoval jste, že milujete Janáčka, Její pastorkyni. Pořád k němu máte tak silný vztah?
Když poslouchám Janáčkovy sólové klavírní skladby, které natočil Jan Bartoš, vidím velkou českou kulturu, minulost, současnost i budoucnost v jednom okamžiku. Pokaždé cítím empatii. Je krásné mít příležitost navštívit tuto zemi a zažít, jak je Janáček spjat se současnou kulturou.
Je jiný než Bach, ale oba mi poskytli přátelský zážitek a příležitost lépe porozumět lidem, které označujeme za Evropany. To je další důvod, proč je pro mě tak důležité vracet se sem. Je to příležitost poučit se o prostoru, který se velmi liší od toho, v němž jsem vyrůstal.
Začínal jste s jazzem a improvizací. Co vás přivedlo od instrumentální hudby k opeře, která pracuje i se slovy a zpěvem?
Kdybyste mě potkal ve dvaceti, slyšel byste mě cedit mezi zuby: Nenávidím operu, nenávidím Wagnera, nelíbí se mi, jak se to pomalu vyvíjí, nelíbí se mi zpěv. To není hudba.
Ve čtyřiceti jsem viděl Vojcka, kamarád mi řekl, abych to prubnul. Neumím popsat svou reakci, byl prostě skvělý. Koupil jsem si všechny další opery Albana Berga a také všechny Janáčkovy.
Když jste ve Francii, všude mají ceduli se šipkou ukazující cestu do Paříže. V té zemi vedou všechny cesty do Paříže. Když milujete operu, vedou podle mého všechny cesty k Richardu Wagnerovi. Bylo mi líto, že jsem ho nenáviděl. Běhal jsem pak po Lipsku a sháněl notové zápisy oper od Wagnera, dokud jsem každou neměl v notách.
Zkušenost s operou mě přivedla k větší pokoře. Začal jsem také psát písně, pak menší skici a vytvářet narativní struktury. Poté, co jsem objevil Wagnera, jsem začal uvažovat o tom, že bych mohl složit operu, být jako moji hrdinové. Uvědomil jsem si, jak silné je mít narativní příběh spojený s hudbou. Zjistil jsem, jak magická je zkušenost z psaní opery. Stalo se to součástí toho, kým jsem.
Co jste měl předtím rád?
Jako mladý jsem vyrůstal s rock’n’rollem, s Billem Haleyem a His Comets. Pak jsem hrál v kvartetu Davea Brubecka. Západní vážnou hudbu jsem vnímal jako obtížnou a trvalo mi nějakou dobu, než jsem ji pochopil. Dveře mi otevřela skvělá hudba Johanna Sebastiana Bacha a Arnolda Schönberga.
Dívám se na sebe jako na profesionálního studenta hudby, jenž se musí poučit z každého směru, od mužů, žen i dětí. Ve velkém světě hudby a myšlenek je co se učit. Cítím se velmi šťastný. Nikdy jsem na své hudbě nic nevydělal, ale současně se cítím jako miliardář.
Přijel jsem do Prahy a zdejší skvělá hudební rodina mi znovu pomohla pochopit, že nemám zájem o etnicky cenzurovanou nebo americkou realitu. Zajímá mě lidská rodina.
Jak vznikla opera Trillium X?
Mé rozhodnutí vytvořit komplexní systém Trillia X je jedním z vlivů Wagnera, jeho cyklu Prsten Nibelungů. Trillium je reflexí učení se od velkého mistra, jímž je Wagner. Jestli tu budu dost dlouho, vydrží mi zdraví a budu mít dost energie, mým záměrem je, aby Trillium mělo třicet šest jednání, které budou schopné zaplnit poetické dimenze modelu, na kterém pracuji padesát let.
Může se vám hodit na Firmy.cz: DOX
