Americký režisér Steven Soderbergh natočil katastrofický film Nákaza

Nebezpečný virus přichází na scénu s nebývalou razancí: jako první zabije mladou matku a vzápětí ještě jejího synka. Zoufalý vdovec Mitch Emhoff, jímž není nikdo menší než Matt Damon, zůstává sám s dcerou a s hrůzou zastřeným vědomím, že i ona může zemřít.

S každým dalším pacientem se stejnými příznaky se totiž v jistotu mění podezření, že žena ani syn nezemřeli nešťastnou náhodou, ale že jde o strašlivou nákazu, při níž se virus šíří těmi nejjednoduššími způsoby. Pokud zabíjí, což se děje často, pak během velmi krátké doby.

Stačí jediný kontakt. Někdo zakašle v autobuse, jiný se dotkne salátové mísy v bistru a pak zaplatí svou kreditní kartou. Prakticky každé jednání začíná podáním ruky a ani si neuvědomujeme, jak často si saháme na obličej. Najednou se objeví rýma, zvýšená teplota, zhoršené dýchání – a pak rychle smrt.

Mitch se dozvídá, že měl štěstí, prodělal slabší formu onemocnění a získal imunitu. Dcera nikoliv. Musí ji uchránit za každou cenu.

Mezitím jsou v americkém Centru pro kontrolu a prevenci nemocí povoláni specialisté a výzkumní pracovníci. Lidé jsou seznamováni s nezbytnými opatřeními. Ale boj se zažitými stereotypy, jako je například dotek obličeje, není o nic snazší než výzkumná práce.

Navíc se záhy na internetu objeví aktivista a bloger (Jude Law), který tvrdí, že lék existuje a že ho vyzkoušel sám na sobě. Především ale obviňuje instituce ze zatajování a zkreslování informací. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat: panika se začne šířit pandemickou rychlostí, možná vyšší, než jakou se šíří virus sám.

Zejména ve vyjádření atmosféry všeobecného strachu ční Soderberghův film nad běžnou úrovní katastrofických filmů. Rabování lékáren, podléhání každé informaci, která přináší naději, bezmocnost odborníků tváří v tvář jednomu člověku, který si – s dobře vymyšleným plánem – sedne k internetu a začne manipulovat.

Přitom Soderbergh onen apokalyptický stav spíš chladně zaznamenává, než že by tlačil na emoce. O to je ale v důsledku působivější. Nerozlišuje, na kom by mělo divákům záležet víc – ohroženi jsou všichni. Umí výborně vyjádřit bezuzdný zmatek tím, že mu (jen zdánlivě paradoxně) dává pevný řád: divák se díky tomu na rozdíl od podobných žánrových snímků v ději neztrácí, nemusí se obávat nesmyslných pasáží ani nelogických konců. Pointa a rozuzlení mají naopak dokonce vtip.

Pokud jde o herecké obsazení, podařilo se Soderberghovi dát dohromady tým snů: Matt Damon, Marion Cotillardová, Kate Winsletová, Jude Law, Gwyneth Paltrowová, Laurence Fishburne. Ostatně už od prvních Dannyho parťáků je jasné, že tomuto režisérovi role herci neodmítají – i když nejsou hlavní.

Velké množství rozsahem rovnocenných postav bez jedné, na kterou by se soustředila hlavní pozornost, přidává napětí. U většiny katastrofických filmů jsme totiž zvyklí na to, že ať se bude děj vyvíjet jakkoliv, postavy ztvárněné hereckými hvězdami až na výjimky přežijí. Z toho lze předem mnohé správně uhádnout. Tentokrát si vzhledem ke koncentraci slavných nemůžeme být jisti ničím a některé z hvězd mají i docela malé party. Jejich účast přitom dokazuje, že za dobrým režisérem stojí za to jít.