Článek
Letos jste vydal album Jelly Belly Dirty Somebody a EP and Wonderland’s Disaster. Co na nich máte raději?
Ty nahrávky jsou o smrtelnosti a nesmrtelnosti. Seděl jsem doma a jako obvykle, když píšu muziku, jsem přemýšlel o svém životě. Do písně I Drink My Beer and Talk To God jsem použil nahrávku své babičky, která miluje svůj ležák Bud Light. Tak jsem udělal písničku o tom. To je asi na těch deskách nejlepší.
Když jste byl malý, chodil jste s babičkou a mámou poslouchat muziku na Beale Street. Co jste se tam naučil?
Když jsem byl dítě, chodila tam celá rodina. Na začátku devadesátých let jsem tam poslouchal blues. Ten zvuk a také láska k mé rodině ve mě zůstaly. Obojí je základem pro mou hudbu. Vyrůstal jsem u babičky v domě a na ten pocit, co jsem měl, když jsme poslouchali rádio, kde v neděli hráli jen blues, nikdy nezapomenu.
Váš otec Dywane Thomas hrál také na basu. I když s vámi nežil, říkáte, že muzikalitu máte po něm. Jak to vnímáte?
I když byl táta většinu mého života pryč, byl s námi dost dlouho na to, aby viděl, že ve mě něco je a jako on chci hrát na baskytaru. Když byl v Evropě, vyprávěli mi máma a jeho staří přátele, jak hrál s The Bar-Kays, Denisem LaSallem, Popsem Staplesem a dalšími. Vyprávěli mi, jaký měl smysl pro funk.
Já ze všech historek sosal ta jména a poslouchal jsem, jakoukoli tátovu nahrávku se mi podařilo najít. A učil jsem se z nich, abych hrál co nejvíc jako on. Později jsem se dozvěděl víc i o svém pradědovi Charlesu Thomasovi. Byl jazzový pianista. Hrál s Ronem Carterem a Billym Higginsem. To jsem si všechno také naposlouchal.
MonoNeon
- Americký baskytarista Dywane Thomas Jr.
- Je nepřehlédnutelný svou výstřední image a nepřeslechnutelný hudbou, pro kterou kritici vymysleli označení avant-funk.
- Má Grammy za účast na albu King´s Disease rapera Nase.
- Flea, baskytarista ze skupiny Red Hot Chili Peppers, ho označili za nejlepšího z baskytaristů.
Říkáte, že než abyste se snažil dosáhnout mistrovství, chcete prostě žít hudbou. Co vám pomohlo si to uvědomit?
Byl jsem přesycen snahou se stát velkým hudebníkem, a tak jsem se začal zajímat o víc věcí. Třeba o dadaismus, surrealismus, skladatele Johna Cage a různé další umělce. Přál jsem si nechat se inspirovat i jinými věcmi, než je jen hudba. Chtěl jsem si vytvořit takový svůj vlastní svět, svou vlastní kulturu, ať už tvořím cokoli. A John Cage mě naučil poslouchat všechny zvuky kolem.
Co pro vás zatím bylo vrcholem letošního roku?
To, že objíždím svět a zpívám své písničky. A budu v tom pokračovat.
Spolupracoval jste s již zesnulým zpěvákem a hudebníkem Princem. Co vám to dalo?
Bylo to postrčení, které jsem potřeboval. Vždy budu vděčný za to, že ve mně něco viděl a pustil mě do svého světa. Díky němu jsem začal psát vlastní písničky. Když jste v přítomnosti někoho jako on, nemáte na výběr a musíte si najít vlastní cestu, abyste to také zmáknul. Pracuji na tom.