Hlavní obsah

Americké oratorium na Strunách podzimu

Právo, VLA

Pracovní témata, zejména v hudbě, nepatří u nás k žádaným, protože minulý režim je několika generacím dokonale zošklivil. Je tak trochu kuriózní, že jednou z největších událostí právě končícího festivalu Struny podzimu se stalo uvedení oratoria americké skladatelky Julie Wolfeové Antracitová pole v podání newyorského experimentálního souboru Bang on a Can, který vystoupil 7. listopadu v zaplněném Foru Karlín.

Foto: Petra Janská

Lukáš Vasilek a oba soubory při úterním koncertu

Článek

Dílo totiž věnovala přítomná autorka historii uhelného kraje v rodné Pensylvánii, kde hlavně koncem 19. století a počátkem 20. století těžily generace horníků antracit, nejčistší formu uhlí.

V pěti částech skladby za doprovodu šestičlenné sestavy souboru a se spoluúčastí našeho sboru Martinů Voices a s důležitou videoprojekcí v pozadí podala moderním hudebním jazykem kombinujícím minimalismus s rockem a folkem smutnou a v mnoha případech tragickou historii těžby uhlí. Ta zahrnovala i využívání dětí či časté smrti při nehodách. Citování jmen z jednoho seznamu zahynulých horníků je také jedním z nejpůsobivějších míst díla. Za skladbu získala Pulitzerovu cenu v USA a pražský koncert prokázal, že po zásluze.

Foto: Petra Janská

Americká cellistka Ashley Bathgate se uplatnila i jako zpěvačka

Na pražské premiéře vyzvedněme hlavně podíl sbormistra Martinů Voices Lukáše Vasilka, jenž byl dirigentem celé skladby a komplikovanému celku dal působivou tvář, která důkladně rehabilitovala pracovní téma v hudbě.

Z amerického souboru uveďme aspoň zpívající cellistku Ashley Bathgateovou. Účast našich dvou zpěváků Dana Bárty a Tonyi Graves se bohužel omezila jen na dvě hornické písně před začátkem oratoria.

Související témata:

Výběr článků

Načítám