Americká zpěvačka LP: Nejdůležitější je nepřestat psát

Jsem stále velmi nervózní. Někdy jsme s přáteli seděli a těšili se, že vyhraje Biden, jindy jsme byli na dně z toho, že to bude zase Trump. Během jeho vlády šlo všechno od desíti k pěti. V oblasti rasismu, sexismu, v ochraně životního prostředí a v dalších otázkách jsme se vraceli o mnoho let nazpět. Bylo to velmi frustrující.

Víceméně to pro mě jsou dva oddělené světy. Některé písně, obzvlášť na novém albu, se společenských otázek dotýkají, nicméně zatím jsem své umění využívala především jako platformu zábavy.

Zároveň si ale myslím, že to, jak vystupuju a působím, je samo o sobě prohlášením o rozmanitosti. Snažím se reprezentovat jiný způsob života už tím, jak vypadám. Písně ale většinou píšu o svých pocitech a o lásce.

Abych se s tím dobře vyrovnala, potřebovala jsem tvořit. Hodně jsem skládala. Navíc nové album už mám v plánu delší dobu, a tak už jsem do letošního roku vstupovala s řadou rozepsaných písní. Za normálních okolností bych je musela dokončovat za běhu. Takhle jsem byla doma a měla možnost je vyšperkovat. Nicméně je pravda, že to byla spíš z nouze ctnost.

Nevzpomínám si, že bych během posledních dvaceti let nestrávila aspoň část roku někde na cestách. Letos jsem v letadle seděla jen jednou. Nedávno jsem letěla natáčet videoklip k jedné své písni.

Rok 2020 byla zvláštní zkušenost. Myslím, že až se vrátíme ke svému obvyklému životu, bude to překrásný zážitek. Budeme si daleko víc cenit obyčejných věcí, jako je možnost svobodně se družit a chodit na koncerty. Na to se těším, protože brát věci jako samozřejmost nepřináší nic dobrého.

V Los Cabos v Mexiku. Loni v prosinci jsem tam jela pracovat na nových písních a vzniklo tam dost muziky. Naprosto jsem si to tam zamilovala a moc jsem si přála brzy se vrátit. Žijí tam skvělí lidé.

Písničku, ke které jsme natočili klip, jsem zrovna napsala někde jinde, ale to nevadí, byla to dobrá záminka. A výsledek vypadá skvěle, mám z něj radost.

Ano, a moc ráda, i když rozhodně píšu i doma. Nicméně výlety jsou vždy osvěžující. V červnu jsem jela na pár dní aspoň do pouště v Kalifornii. To bylo fajn a také vzniklo několik písní na desku. Když se dívám na okolí, jež pro mě není všední, probouzí se ve mně inspirace. Rozhled mě vytrhne z každodenní atmosféry.

Ano, jsem velký fanoušek tvůrčích výletů. Dobré nápady ke mně také často přicházejí, když jsem na turné a mám někde daleko od domova pár dní volna.

Zrovna jsem mluvila se svým managementem o tom, že vznikají nějaké další nápady. Možná budeme něco přidávat na poslední chvíli, i když už jsem myslela, že mám hotovo. Víte, já pořád píšu. I když jsem právě dokončila novou desku, jedu dál.

Na mých albech se pravidelně objevují některé písně, které jsem napsala už dřív, a ty aktuální mi zase zbývají do budoucna. Na poslední desce byla například skladba Recovery, která byla v té době stará asi osm let. Mám pocit, že jsem ji původně dokonce psala pro někoho jiného.

Vypadá to na duben příštího roku.

Cítím. Mám pocit, že to je znát i na písni How Low Can You Go, kterou vydáváme. Má v sobě něco pro mě nového. Dostala jsem se do stavu, že i když si myslím, že směřuji k nějakému žánru, neděje se to. Ale možná jsem to tak měla i dřív.

Vlastně mám pocit, že to byl můj problém už v době, kdy jsem měnila labely, a trvalo mi, než jsem se etablovala. Existuje určitý nesoulad mezi tím, jak vypadám, jak se chovám, co tvořím a jak mě lidé vnímají. Nikdy nevím, co si lidé budou o mých písních myslet.

Docela známá je historka, jak jsem skončila u Warner Brothers poté, co jsem jim zahrála Lost On You (hit, který později LP proslavil – pozn. redakce). Jak mám po takové zkušenosti s lidmi o něčem mluvit a předpokládat, že to budou vnímat stejně jako já? Je to legrační svět.

Jediné, čeho se držím, je snaha psát písně, které sama miluji a dobře mi zní. To je celé. Ostatní bude časem následovat.

Docela ano. Když mě Warner Brothers propustili, byla to už má asi pátá nahrávací smlouva, se kterou mi to nevyšlo. Měla jsem pak chvíli pocit, že to je možná všechno a nic už se nestane.

Nakonec jsem měla obrovské štěstí a po několika měsících mi byla nabídnuta další smlouva, která byla ta pravá. Ani bych tu s vámi dnes takhle nemluvila, kdybych toho padáka tehdy nedostala. Obrátil se v můj prospěch.

Lidé z Warner Brothers uvolnili Lost On You, aby si ji mohla vybrat jiná vydavatelství v Evropě. Díky tomu jsem se prosadila. V dobách, kdy se mi až tolik nedařilo, jsem se naučila, že nejdůležitější je nikdy nepřestat psát.

Když jsem se ještě živila jen psaním pro jiné interprety, říkávali jsme, že jsme jen jednu píseň od úspěchu. Když se to pak ale povede a máte hit, všichni chtějí další, takže si stejně neodpočinete. Vydávat písně, kterým věříte, je hlavní a zároveň nejtěžší úkol. Protože s odmítáním velké části vaší práce se budete potýkat pořád.

I když uvažujete jen o těch, které se prosadí a jsou nahrané, není to snadné. Představte si jakoukoli vaši oblíbenou kapelu. Určitě se vám vybaví jen jedna nebo několik málo písniček, které milujete. Neznamená to, že ty ostatní jsou špatné, ale většině se nedostane pozornosti. Tu vám získá jen pár z nich.

Nicméně když se to podaří, je to jedinečné. Na světě je tolik lidí, kteří píšou písně, že jenom dostat se mezi ty, kteří mají výsadu se tak živit, je neuvěřitelné.

Díky, dostala jsem za to pár komplimentů. Dnes už nejezdím, ale jako malá jsem si koní užila docela dost. Když jsme natáčeli, byla jsem u vytržení. Zapomněla jsem předtím, jak mě to baví. Říkala jsem si, že se k ježdění musím vrátit, ale upřímně řečeno se to nestalo.

Je smutný, to je pravda. Ale nebojte, na konci je vždy spása. Myslím, že to je dobrá píseň do téhle doby. Uvidíte, že je vlastně i docela taneční. Jsou v ní oba póly, slibuji.