Článek
Je pro vás toto léto něčím výjimečné?
Bryce Dessner (kytara, zpěv): Poprvé hrajeme na mnoha nových místech, například v Praze a Budapešti. Tím jsme si odškrtli poslední místa v Evropě, na která jsme se chtěli podívat. Letos vystupujeme také na mnoha festivalech. Tam se ale necítíme moc dobře. Hrajeme pro desetitisíce lidí, přitom máme pocit, že naše hudba je temná a intimní.
Takže je pro Českou republiku dobré, že jste přijeli hrát do divadelního klubu?
Dessner: Určitě je to lepší, protože do malých klubů patříme. Když někam přijedeme poprvé, což je případ České republiky, hrajeme na menším místě. Bývá to zpravidla dost příjemné. Kolikrát nás lidé překvapí, že znají naše písničky a někdy i celé texty. My jsme vždycky zvědaví, protože než vylezeme na pódium, nemáme žádnou představu o tom, jaké to bude.
Lze specifikovat vaše publikum?
Matt Berninger (zpěv): Myslím, že máme štěstí. Naše publikum jde totiž napříč generacemi. Ze začátku nás poslouchali lidé v našem věku, ale později se přidali mladí ze středních škol, čtyřicátníci i padesátníci. Naše publikum tvoří obvykle velmi zajímavý generační mix. Je pozoruhodné sledovat šestnáctiletou holku, jak piští vedle padesátiletého fanouška. Je to milé.
V Čechách vás poslouchá také řada muzikantů…
Berninger: Tušíme, že máme velký respekt mezi lidmi z branže. Neomezuje se to navíc jenom na rock’n’roll. Naše publikum se zkrátka liší od publika, které by přišlo na koncert The Strokes.
Můžete srovnat svou popularitu v Americe a Evropě?
Dessner: Amerika je daleko větší země, takže se tam prodává více cédéček a lístků na koncerty. Paradoxně ale máme pocit, že v Evropě jsme mainstreamovější. Občas se nám tu stává, že nás hrají rádia. To v Americe není, tam jsme undergroundová kapela.
V roce 2008 jste při prezidentské kampani podporovali Baracka Obamu. Trvá vaše podpora nadále?
Berninger: Stále za ním plně stojíme. Je to ožehavá věc… Svým způsobem řadu lidí zklamal, protože toho – co si budeme povídat – zatím moc neudělal. Proto doufáme, že bude zvolený i do druhého období, aby dokázal rozbít staré politické struktury ve Washingtonu. Tam to moc nefunguje a on to zatím nestihl napravit.
Dessner: Obama polarizuje americkou společnost. Právě proto ho máme rádi my a mnoho dalších lidí ne. Podle mě nebyla Amerika takhle výrazně rozdělená od poslední občanské války. Republikáni se například ani tak nevymezují vůči Obamově politice, jako proti jeho osobě. Přitom je to nejstředovější demokratický prezident, jaký kdy v Americe byl. My mu to vytýkáme. Snaží se zalíbit všem a to moc nefunguje.
Co soudíte o současné ekonomické krizi v Americe?
Berninger: Známe spoustu lidí bez práce. Dotýká se to velké části Američanů…
Dessner: Například i mých rodičů.
Berninger: Je to těžká doba, ale jsme optimisté. Věříme, že se to zlepší.
Díky Obamovi?
Berninger: Ano, on to může zvládnout. Myslím, že je to ten správný člověk. Musí se ale trochu změnit v býka a nebýt tolik politik. Zatím se snaží změnit Washington v tom smyslu, že tlačí na lidi, aby používali zdravý rozum. Z některých jeho poznámek mám ale pocit, že si začíná uvědomovat, že se potýká s lidmi, kteří nejsou ochotni se zdravým rozumem pracovat. Radši by Obamu nakopali, než by svůj zdravý rozum používali.
Jací hudebníci a kapely mají váš respekt?
Dessner: Znám dlouhou dobu dva hudebníky z Prahy. Jsou undergroundoví, s klasickým hudebním vzděláním, ale vydali se po vlastní umělecké cestě. Hrají na gambu, to je takové zlomené cello. Poslouchám je už řadu let. Má sestra je objevila na počátku devadesátých let. Jsou to Irena a Vojtěch Havlovi.
Beninger: Všichni v kapele posloucháme mnoho hudby, od starých věcí po současné. Simon a Garfunkel, Bob Dylan, americkou hudbu…
Dessner: Bubeník má rád New Order, to jsou Britové. Máme prostě široký hudební záběr.
Kdy vydáte nové album?
Berninger: Příští rok ne, protože jsme na něm zatím nezačali pracovat. Takže vyjde nejdřív v roce 2013.
