Článek
Kapela se zformovala před pěti lety v Memphisu kolem izraelského kytaristy Oriho Naftalyho. Od vydání prvního alba se jí dostává vřelého přijetí u kritiků, mimo jiné zhmotněného v podobě ceny Blues Music Award za Nejlepšího nového umělce/album.
Za druhý počin Keep On obdržela dokonce nominaci na Grammy Awards v kategorii blues. Ori Naftaly poskytl Právu rozhovor.
Co vám v poslední době udělalo v rámci vaší profese radost?
Loni jsme často hráli s výtečnou dvanáctičlennou kapelou Tedeschi Trucks Band kytaristy Dereka Truckse a jeho ženy Susan Tedeschiové. To byl určitě jeden z nejpříjemnějších zážitků. Bavilo mě sledovat je na pódiu. Obecně je skvělé, když vyrazíte na turné s muzikanty, jejichž jste fanoušci a můžete intenzivně vnímat jejich hudbu a společně s nimi hrát. Letos s nimi v Americe chystáme nějaké další koncerty, na to se moc těším.
Vy jste do Ameriky, kde žijete, původně dorazil v roce 2013. Tehdy jste se v Memphisu zúčastnil soutěže International Blues Challenge. Tušil jste už tehdy, že se do Izraele hned tak nevrátíte?
Ne. Vůbec jsem o stěhovaní nepřemýšlel, nenapadlo mě, že bych mohl mít možnost v Americe žít. Nikdy jsem se pro to vlastně vědomě nerozhodl, byl to vývoj. Přijel jsem na soutěž a po ní se zase vrátil domů. Pak jsem jel do Ameriky znovu, tentokrát na turné.
Tehdy mi došlo, že když si budu bookovat další koncerty na několik měsíců dopředu, mohu tam zůstat. Až asi o dva roky později jsem si najednou uvědomil, že jsem se tam vlastně doopravdy přestěhoval, aniž bych to nějak výrazně zvažoval.
Co vás tam nadchlo a drželo?
Prostě mě moc bavilo hrát hudbu na místech, jako jsou New Orleans, Chicago nebo Memphis. Rád jsem cestoval, koncertoval a užíval si reakce publika. Celý život jsem do té doby prožil v malé zemi a v Americe jsem si začal užívat, že mohu snadno poznávat větší kus světa.
Jak jste se seznámil se zpěvačkou Southern Avenue Tierinii Jacksonovou?
Hledal jsem novou kapelu. Chtěl jsem sehnat zpěvačku a bubeníka. Tierinii mi byla doporučena kamarádem z řad muzikantů a ukázalo se, že její sestra Tikyra hraje na bicí, takže to byla ideální situace. Začali jsme spolu hrát, přibrali jsme baskytaristu a klávesistu a po několika měsících se rozhodli, že chceme být hudební partneři a založíme Southern Avenue. Vyměnil jsem svou sólovou kapelu za něco společného.
Čím si vás sestry Jacksonovy tak získaly?
Opravdovostí. Vyrostly v kostele a celý život zpívaly gospel a blues. Mají to v sobě. Když jsme spolu začali skládat, všechno se mi zdálo být naprosto v pořádku. Mnoho kapel, včetně těch bluesových, si vystačí s interpretací písní, které už napsal někdo jiný. Ale my chceme mít vlastní. Rádi tvoříme. Navíc se spolu skvěle bavíme.
Změnil se s novými spoluhráči nějak váš přístup k hudbě?
Ne, při vší úctě. Mám spíš pocit, že jsem našel lidi, kteří mi rozumí. Proto to tak přirozeně zapadlo a začala vznikat hudba, které věříme.
Co bylo pro vás jako pro kapelu největší výzvou?
Na začátku jsme absolvovali řadu koncertů, které měly být původně mými sólovými. Pro kapelu to znamenalo úplně jiné náklady, takže jsme docela těžko vycházeli s penězi. Potřebovali jsme lidem vysvětlit, že už jsme skupina, ne sólový hudebník.
Každopádně jsme si přáli koncertovat v různých státech, nejen kolem domova, takže jsme dělali psí kusy, abychom to zvládli a udělali si nějaké jméno. S tím souvisí, že jsme byli dlouho bez rodin, což je pro muzikanty vždy ta největší výzva.
Kdy se vám úsilí začalo vracet?
Všechno se dělo poměrně rychle. Po založení jsme se opět přihlásili do International Blues Challenge, reprezentovali jsme Memphis a dostali se do finále. O několik měsíců později jsme podepsali smlouvu s vydavatelstvím Stax Records. To byl splněný sen. Nikdy by nás nenapadlo, že by se to mohlo stát. V Memphisu jsme byli po asi čtyřiceti letech první, kdo s nimi podepsal kontrakt. Tehdy jsme si uvědomili, že jsme získali něco výjimečného.
Následovala cena na Blues Music Awards pro Nejlepšího nového umělce/album, a nyní dokonce i nominace na Grammy za druhé album Keep On. Letos jsme se opět dočkali ocenění na Blues Music Awards, to už je pro nás opravdu velká pocta.
Co pro vás znamená vaše druhá deska Keep On?
Jsou na ní texty a poselství, kterým věříme. V titulní písni Keep on se zpívá, že se člověku vrací energie, kterou posílá do světa. Takže je skvělé, pokud dokážeme vysílat pozitivní energii, být laskaví a milovat. Už proto, že se nám to vrátí jako bumerang.
Loni jste vystoupili v Šumperku na festivalu Blues Alive. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo krásné potkat v malém městě v České republice publikum tak hluboce oddané blues. Cítil jsem sílu komunity, která kolem festivalu existuje. Těším se na další koncerty ve vaší zemi.