Alena Mornštajnová jako rocková hvězda

Autorka připomněla, že novou knížku Les v domě inspirovala jízda vlakem. „Čtvrtinu života trávím ve vlaku, ráda si s lidmi povídám, a když si někdo přisedne a je ochotný si povídat, tak ho ráda poslouchám,“ řekla na úvod.

Ve svém příběhu řeší, proč dochází ke zlu a jak se zlo neustále řetězí. „Při psaní jsem pochopila, že je dobré žít v bezpečném prostředí, jinak ti lidé musejí překonat mnohem víc překážek než lidé, kteří žijí v harmonické rodině.“

Pořadatelé uvedli, že autorka má i značný mezinárodní úspěch. Nejvíc se překládá její kniha Hana. „Mám radost ze všech překladů, že to v jiné zemi někdo může přijmout a pochopit. Teď jsem se dozvěděla, že Hana má nasmlouvané překlady do pětadvaceti jazyků, což je krásné. Přibyla třeba dánština,“ uvedla.

Její obvinění z plagiátorství ze strany výtvarnice Toy Box nebylo na festivalu tématem. „Samozřejmě mě překvapilo, že to někoho napadlo. Je mi líto, že se jí to stalo, ale její příběh jsem neznala,“ řekla Mornštajnová na besedě se čtenáři. Dál se už na to nikdo neptal.

Velký zájem budil ruský spisovatel Vladimir Sorokin, který začínal psát v sedmdesátých letech v sovětském undergroundu, dnes žije mimo Rusko a vyjadřuje se k válce na Ukrajině.

„Mluvím jazykem agresora, nemohu mluvit jinak, ruština je můj rodný jazyk. Je to nový pocit, myslím, že Němci v období po 2. světové válce měli podobný pocit. Například ve Spojených státech. Válka se otiskla do vztahu k našemu jazyku,“ uvedl. „Literatura není schopna zabránit válce. Ve válečné době se špatně píše próza, protože spisovatel, aby viděl svět, potřebuje odstup. Když je válka, je to ontologický trychtýř, který vsává i odstup. V době válek se dobře píše básníkům,“ míní Sorokin.

V Německu žijící Čech Jan Faktor popisoval bizarní zkušenosti s NDR, kde se jako antikomunista přátelil i s extrémními marxisty: „Maoisti byli nejlepší, byli protisovětští.“

Němčinu neuměl dokonale, přesto začal psát německy. „Němčinu jsem znásilňoval, vykuchal jsem slovníky, nepsal jsem konvenční poezii, byla to možnost psát úplně jinak než ostatní,“ dodal.

Michal Viewegh představil knihu Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva a řekl, že definitivně opustil Prahu a pražská kavárna mu nechybí.

„Kdybych si mohl dovolit jeden rok nic nevydělat, tak bych knihu vydal pod jménem mého dědečka – Michal Lukeš. Zajímaly by mě recenze, protože bych byl osvobozen od klišé, celou minulost bych vymazal. Moje nakladatelství a můj bankéř mi to nedoporučili,“ zažertoval. Nová kniha je opět inspirována vlastními zážitky, ale v některých pasážích si autor vymýšlí. V poloautobiografické próze podle svých slov hodlá pokračovat.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Tiché roky - Alena Mornštajnová, Listopád - Alena Mornštajnová