Článek
„Slovenské unplugged koncerty, které jsme už absolvovali, byly nejtěžší, jaké jsme kdy hráli. Je při nich slyšet náš dech, jsou slyšet všechny nedokonalosti ve výslovnosti, všechny chybičky, absolutně všechno. Musíte být totálně soustředěný. Po vystoupení jsem byl vždycky vyčerpaný jako nikdy předtím. Je to nenormální psychická zátěž. Odměna je, že nás lidé nechtějí pustit z pódia. A když jsem se podíval mezi diváky, viděl jsem dokonce, že někteří pláčou,“ řekl Právu Jožo Ráž před českým turné. Nevymýšlel si.
Jen ve třech
Na pódiu v Lucerně byli jen muzikanti, kteří svými osobnostmi, tvorbou i hlasy kapelu definovali: Jožo Ráž, Ján Baláž a Vašo Patejdl. A protože to bylo turné, na němž se především zpívalo, kytaru v rukou Baláže a piáno pod kontrolou Patejdla doprovázel jen Ráž občasnými rytmickými údery na tamburínu. Žádný jiný nástroj ke slovu nepřišel.
Elán hrál především hity z 80. let.
Trojice nasázela do dvouhodinového vystoupení své největší hity. Hrála především skladby z osmdesátých let, na písně z posledních roků prakticky nedošlo. Vytáhla také zbraně, které její zvuk charakterizují – vysoko položený hlas Jožo Ráže a společný trojhlas.
Všechny vokální chybičky jsou v komorním vystoupení zřetelně slyšet, a tak se nelze divit, že Ráž o tomto způsobu prezentace již dříve řekl, že je nebývale náročné. On i jeho kolegové ale obstáli, drobná zaškobrtnutí jdou na vrub bezprostřednosti večera.
Diváci, kteří Lucernu takřka zaplnili, zpívali s muzikanty všechny úseky, na které si troufli. Elán na ně ale příliš nespoléhal. Dobře věděl, že chtějí-li něco slyšet, pak rozhodně typické vokální linky s nezaměnitelnými barvami jejich hlasů. S vervou jim je tedy nabízel.
Vysloužil si opakovaný aplaus vstoje a uznání za to, jak vzpomínkově program sestavil.
