Článek
Hlavní hvězda zahájila vystoupení bez předskokana, ačkoliv ho pořadatel ohlásil. Zato s sebou přivezla mohutný big band a tanečníky, takže na pódiu bylo téměř nepřetržitě kolem dvaceti lidí.
Koncert měl představit dvojalbum Back to Basics, tedy poctu hudbě 30. - 60. let. Pokud jste ho neslyšeli, jeho podstata spočívá v tom, že se na supermoderní spodek v acid-jazzovém duchu nalepí jakoby starodávné zvuky a celé se to obalí kvalitním popovým zpěvem. Trochu se sampluje, trochu scratchuje a dohromady to docela funguje. Pokud si chcete jen trochu zatančit a poslechnout nadprůměrný zpěv, nemá to chybu.
Polovina znalců černé muziky vám ale řekne, že tohle je jen vykrádání a prznění starých časů. Druhá polovina bude namítat, že kdyby se Ray Charles narodil v 80. letech, tak by si teď také hrál s gramofóny a nosil široké kalhoty proklatě nízko. Kdo ví.
Koncert zahájila svižná Ain't No Other Man a hned rozhýbala halu. Kapela hrála skvěle, dechy pumpovaly, zpěv vynikající. I další kousky pobavily a příjemně rozvlnily tělo, až na ty proklaté rozmáchlé balady - Oh Mother a Hurt. Tyhle písničky, plné laciné sentimentality v melodii i v textu, vlastně ani nezapadají do koncepce alba Back to Basics a mají v sobě asi tolik opravdovosti jako armáda imitátorů Elvise z Las Vegas.
Tím se dostáváme k další sporné záležitosti - pódiové show. Každopádně byla mimořádně náročná a propracovaná, viděli jsme desítky sexy kostýmků odhalujcích vše potřebné a hromadné taneční kreace sehrané s dokonalou přesností. Viděli jsme cirkusáky s ohnivými rekvizitami i závěsy s falešnými hvězdami a obří půlměsíc spuštěný ze stropu (z tohoto klišé si dělal legraci i Woody Allen ve filmu Sladký ničema).
Když pozorujete odbarvenou Aguileru stylizovanou do prostitutky ze 40. let, jak obklopena transvestity a cirkusáky na chůdách zpívá: "huči-kuči jajája - voulez vous coucher avec moi", je těžké se nebavit, ale v koutku duše stále hlodá červík: Není tohle náhodou příšerný kýč? Samozřejmě je! Nemám to ale Christině za zlé, je to holka, která od dětství vyrůstala v prostředí amerického showbussinesu a je pochopitelné, že takhle vidí svět.
Během koncertu nechala na obrazovkách promítat obrázky lidí, které má ráda - Ray Charles, Marvin Gaye, Donny Hathaway, Aretha Franklin a další. Nejdřív jsem zajásal, že máme stejný vkus, ale ukázalo se, že jen částečně. Bylo by asi skvělé poklábosit si s ní v nějakém zaplivaném harlemském zapadáku o starých deskách, ale při vší úctě k jejímu hlasovému fondu, Back to Basics se s nimi nemůže srovnávat.