Hlavní obsah

Aguilera chtěla odhodit minulost a vykopala si jámu, do které spadla

Novinky, Stanislav Dvořák

Se svými žahavými výškami a retro stylem se Christina Aguilera dobře zabydlela v oblasti pop-jazz-soulu. Některé její ukřičené balady sice patřily k otravnějším, ale pořád to byla zpěvačka, které jste si všimli, i když jste možná neposlouchali až do konce. A pak se stalo něco divného.

Článek

Aguilera zahodila svou minulost a rozhodla se, že bude hvězdou elektroniky. A ošklivě se spletla.

Nanicovaté syntezátorové motivy vedou její desku Bionic odnikud nikam. Aguilera přes ně chvílemi mluví a vzdychá, jen málokdy zapojí sílu svého netuctového hlasu. Tohle recyklované techno doplněné vzdycháním „ach“ je vzrušující jako uměle nafouknuté rty Dolly Buster.

Nanicovaté syntezátorové motivy vedou její desku Bionic odnikud nikam. Aguilera přes ně chvílemi mluví a vzdychá, jen málokdy zapojí sílu svého netuctového hlasu. Tohle recyklované techno doplněné vzdycháním „ach“ je vzrušující jako uměle nafouknuté rty Dolly Buster.

Nanicovaté syntezátorové motivy vedou její desku Bionic odnikud nikam. Aguilera přes ně chvílemi mluví a vzdychá, jen málokdy zapojí sílu svého netuctového hlasu. Tohle recyklované techno doplněné vzdycháním „ach“ je vzrušující jako uměle nafouknuté rty Dolly Buster. Od druhé půlky CD se překvapivě začnou objevovat balady, které už nejsou vyloženou urážkou posluchače. Třeba Sex for Breakfast sluší nu-soulově elektronický kabátek. Následující tracky se s klavírem a smyčci opět vrací k retru, jakoby začátek desky ani neexistoval. Aguilera se v nich rozvzpomněla, že umí dojímat a oprostila se i od zlozvyku ukřičenosti.

Nanicovaté syntezátorové motivy vedou její desku Bionic odnikud nikam. Aguilera přes ně chvílemi mluví a vzdychá, jen málokdy zapojí sílu svého netuctového hlasu. Tohle recyklované techno doplněné vzdycháním „ach“ je vzrušující jako uměle nafouknuté rty Dolly Buster. Od druhé půlky CD se překvapivě začnou objevovat balady, které už nejsou vyloženou urážkou posluchače. Třeba Sex for Breakfast sluší nu-soulově elektronický kabátek. Následující tracky se s klavírem a smyčci opět vrací k retru, jakoby začátek desky ani neexistoval. Aguilera se v nich rozvzpomněla, že umí dojímat a oprostila se i od zlozvyku ukřičenosti.

Co deska měla znamenat jako celek, ví snad jen sám čert. Je málo melodická, ale moc diskotéková na to, aby se mohla vymlouvat na experimentálnost. Zbylo jen otrocké kopírování módního electro pozlátka.

Celkové hodnocení: 45 %

Související témata:

Výběr článků

Načítám