Článek
V sedmdesátých letech přišli Aerosmith s velmi prostým přístupem basa-bicí-kytara a jejich písničky byly syrové, kostrbaté, ještě nakažené starým blues. To postupem let vymizelo a ti, kteří poznali až jejich tvorbu z devadesátých let, si mysleli, že jsou typická popová stadiónovka.
Nic proti Crazy ani Amazing, i to byly ve svém ranku dobré písničky, ale Aerosmith pocházejí z jiných vod. V roce 2004 se k tomu definitivně přiznali, když se na devadesátky úplně vykašlali a udělali překvapivě čistě bluesovou desku Honkin on Bobo. Tak bluesoví nebyli ani v začátcích.
Nic proti Crazy ani Amazing, i to byly ve svém ranku dobré písničky, ale Aerosmith pocházejí z jiných vod. V roce 2004 se k tomu definitivně přiznali, když se na devadesátky úplně vykašlali a udělali překvapivě čistě bluesovou desku Honkin on Bobo. Tak bluesoví nebyli ani v začátcích.
Kdo slyšel z nové desky Music from Another Dimension jen singl Legendary Child, mohl nabýt dojmu, že bude ve stylu „sedmdesátkových“ Aerosmith se syrovým přístupem, ostrým tempem a kytarovými riffy jako břitva. Částečně to tak možná je, ale dobrá třetina až polovina alba mlátí prázdnou slámu.
Začátky takových vypalovaček jako Legendary Child a Out Go the Lights navnadí, jenže zejména balady jsou si podobné jako vejce vejci a občas nudí. Výsledkem je deska, jejíž části dopadly dobře, ale celkově nadšení nevzbudí.