Článek
Adler začíná základním poznatkem, že duševní život se formuje v útlém dětství. Jakási základní životní šablona, to, jak se jedinec chová po celý život, se podle něj v podstatě nemění. Přestože jedinci sbírají různé zkušenosti, neznamená to, že z nich všichni zmoudří. Některých jakoby se ani nedotýkaly.
Stejně jako člověk vnímá jen určité informace - slova, zvuky či obrazy - i zkušenosti si podle Adlera „vybírá“ - takové, které se hodí k jeho životnímu směřování. Zkušenosti se totiž lidem nestávají, zkušenosti lidé dělají. A každý je dělá úplně jinak. Když jeden udělá velkou chybu, vůbec si jí nevšimne, neuvědomuje si ji. Druhý ji vnímá a změní své chování a třetí řekne, ano, máte pravdu, ale mně je všechno jedno.
Před téměř stovkou let definoval Adler různé problémy, které vznikají mezi sourozenci nebo mezi mužem a ženou a zeširoka rozpracoval teorii pocitu méněcennosti i různé hrozivé chyby, kterých se dopouštíme v oblasti výchovy dětí. K závažným poruchám vede třeba přílišná náročnost (musíš být první, jinak nemáš cenu), nebo naopak lhostejnost (je jedno, co děláš) či ponižování a podceňování, kterého se dospělí dopouštějí (matematika je těžká, to nezvládneš).
Teorii Alfred Adler doplňuje mnoha konkrétními příklady - příběhy o egoismu, plachosti, poslušnosti, váhavosti, bojovnosti, dětskému lhaní, svéhlavosti, ješitnosti a žárlivosti.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: