Adam Plachetka vystoupí na charitativním koncertu Hudbou spolu

Charitativní akce si vybírám, ale tato je mi velmi sympatická. Koncert se koná ve Světový den rodiny a jeho výtěžek půjde na dokončení Domu Ronalda McDonalda v areálu nemocnice v Motole, kde díky němu budou moci se svými nemocnými dětmi pobývat i rodiče. To je věc, která mě velmi oslovuje.

Sám mám dvě dcery a s manželkou (pěvkyní Kateřinou Kněžíkovou - pozn. red.) dlouhodobě spolupracujeme s Nadačním fondem pro předčasně narozené děti a jejich rodiny, kde jde mimo jiné také o udržení kontaktu rodičů s dětmi, umístěnými po porodu v inkubátorech. Miminka i děti jsou v cizím prostředí bez rodičů vždy vystavené velkému stresu, natož když k tomu přistoupí nemoc. Pak je blízkost rodičů naprosto nezbytná.

Nejsem zdaleka jediným interpretem, o program se dělíme s řadou dalších zpěváků. Zazpívám dvě operní árie a duet s Ondřejem Brzobohatým, s nímž si hudebně i lidsky velice dobře rozumím. Mám prostor Doupěte rád a název Hudbou spolu vyjadřuje to, co sám cítím a vyznávám.

Během covidové pandemie jsem svůj vztah k rodině dost zásadně přehodnotil. Dřív u mě byla na prvním místě práce, ale teď se snažím najít rozumnější rovnováhu, abych měl čas jak na rodinu, tak na práci. Je pravda, že během sezony pobývám i několik měsíců v zahraničí. Ale snažím se svou kariéru nasměrovat víc do Evropy, abych to neměl domů tak daleko. Kdyby chtěl někdo přestěhovat New York blíž k Berlínu, Drážďanům nebo Vídni, bych byl spokojenější.

V červenci mě čeká premiéra Haydnovy opery Il ritorno di Tobia na Hudebním festivalu Znojmo, ale to neznamená odloučení od rodiny, protože ve Znojmě jsme už před časem koupili domek. Zpočátku jsme se báli, že se tam moc často nedostaneme, ale strávili jsme tam prakticky celý covid. A teď tam jezdíme, jakmile najdeme pár volných dní. Takže se do Znojma opět těšíme. V srpnu má Kačka mistrovské kurzy, kde učí zpěv, ale já mám volno, takže opět můžeme být všichni spolu.

V září pak se vracím do MET jako Balstrode do inscenace Brittenovy opery Peter Grimes a v lednu do Grand Opera v Houstonu, kde mě čeká Hrabě Almaviva v Mozartově Figarově svatbě. Takže si mě rodina moc neužije a péče o dcery bude opět na Kateřině. Naštěstí máme dvě skvělé babičky, které nám hodně pomáhají, a do třetice chůvu, takže na to nebude tak sama.

To je velmi citlivé téma, protože se může stát, že když se tímto repertoárem začnete zabývat, mohou vás v klasice přestat brát vážně. I proto jsem s muzikálem dlouho váhal, přestože k němu mám od studií velmi blízký vztah, a to až do chvíle, kdy už jsem v operním světě určitou pozici měl. Muzikál neberu jako nižší žánr, který bych si dopřával oddechově, operu i muzikál se snažím dělat stejně poctivě. Navíc si vybírám písně z muzikálů, které školený hlas vysloveně vyžadují.

Můj předloňský koncert v O2 Areně mě přesvědčil o tom, že ti, kteří se muzikálem i dalšími odlehčenými žánry zabývají na opravdu vysoké úrovni, to dělají s velkou odpovědností. Mám na mysli lidi jako je Jan Kučera, Ondřej Brzobohatý, Ondřej Brousek, Vojta Dyk nebo Matěj Ruppert, v nichž jsem objevil skvělé muzikanty a kamarády. Dobrá hudba je univerzální. A pokud se mi podařilo prolomit bariéry mezi operou a dalšími žánry, tak jsem jen rád. Hudba by měla lidi spojovat, jak to vystihuje i název nedělního koncertu.

Oni to zas tak moc neřeší, i když mnozí z mých kolegů viděli klip Tóny, který jsme natočili s Ondřejem Brzobohatým. Ale o muzikálech se s operními kolegy bavíme, protože řada z nich má k nim také blízko. Mám po léta sen, který se mi asi nikdy nesplní, a to je dát jednou dohromady Bídníky se špičkovým mezinárodním obsazením, kde bych si rád zazpíval Javerta.

Právě po tomto koncertu jsem dostal řadu ohlasů s tím, že se na mě přijdou podívat i do Národního divadla nebo na mé písňové či operní koncerty. Určitě to nebude mít obří efekt, ale pár diváků jsem takto pro vážnou hudbu určitě získal. A každá duše je dobrá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: