Článek
Zpívat barokní hudbu není snadné, musí se dodržovat autentické stylové prvky. Stejně tak v orchestrálním doprovodu Českého barokního souboru Romana Válka. Čemu dáváte přednost?
Jsem spíše pro poučenou interpretaci než přísně stylově barokní se všemi detaily. A to je i snaha Romana a jeho orchestru. Na dobový základ tak vlastně roubujeme naše touhy.
Jak jste zvládal třeba barokní angličtinu textů oratorií?
Na výslovnost barokní angličtiny je mnoho názorů. My jsme se po konzultacích rozhodli přiklonit k tradičnímu pojetí s typickým rolovaným r. Angličtinu vnímám jako zpěvný jazyk. Po technické stránce jsme se soustředili na čitelnost koloraturních pasáží a dynamické a výrazové odstínění.
Zcela zásadní je i volba správných temp a ozdob pro konkrétní hlas a akustiku. Stejná skladba zní rozdílně v kostele, kde se v Třebíči natáčelo, a v koncertní síni. Především by ale pokaždé z projevu měla být cítit radost a energie.
Ve Vídeňské opeře zpíváte kromě Händela ještě Mozarta, Rossiniho a další. Jaký je vůbec záběr basbarytonisty?
Veliký. Smějeme se a říkáme, že lezeme do zelí basistům i barytonistům, protože vyloženě basbarytonových rolí tolik není. Já také nevěřím na škatulkování, rozhoduji se o roli, podle toho, zdali mi sedí. Je mi jedno, je-li basová či jiná. Musí být pro mne nějak zajímavá.
Máte nějaké vzory či kolegy, které rád posloucháte?
Dříve to byl Velšan Bryn Terfel, nyní raději naslouchám starším ročníkům, jako jsou Ferruccio Furlanetto nebo George London. Z mých vídeňských kolegů mě fascinuje Alfred Šramek. Odzpíval v opeře přes dva tisíce představení, má obrovský repertoár, a když někdo onemocní, zvládne ho bez problému zaskočit.
To máte tak trochu společné. Co vím, zaskočil jste takto v poslední době dvakrát a vždy s úspěchem.
Aktuální dva záskoky v minulých měsících byly dobrodružné. Jednalo se o role v Rossiniho operách, které jsem sice studoval hudebně u klavíru, ale ani jednu z nich jsem předtím neztvárnil na jevišti ani mnoho nezkoušel scénicky. Naštěstí si v stresových situacích zvládám udržet chladnou hlavu a nepanikařím.
Jak se stavíte k nápadům některých režisérů v opeře, kteří modernizují známé děje?
Chápu, že současná doba chce známé příběhy aktualizovat. Pokud je to jen určitá umělecká licence, tak to beru, nesmí to být příliš a hlavně to musí mít nápad. Někdy i tradiční inscenace může být nudná. Proto dělím režie na dobré a špatné, ne na moderní a tradiční.
Jak se vám ve Vídni žije, zejména teď, kdy jste čerstvě ženatý s Kateřinou Kněžíkovou, která zpívá v pražském Národním divadle?
Velice dobře. Vídeň je kouzelné město a opera je tam velice ceněná a kvalitní. A s Katkou jsme stále ve styku, dnes při veškeré technice to není tak hrozné. A mám také ještě role v pražském Národním divadle, kam se rád vracím.
A co vás čeká nyní nejblíže?
Kromě představení ve Vídni a v Praze mě čeká vystoupení v americkém Chicagu v Bachově Mši h moll, což bude můj americký debut. Na léto chystám Mozartova Figara v anglickém Glyndebourne a recitál na festivalu v Českém Krumlově.