Článek
Co ve vašem životě vítězství v SuperStar změnilo?
Obrátilo ho o sto osmdesát stupňů, ale ne úplně ve všem. Tvorba a kreativita zůstaly, dělám to, co jsem dělal předtím, jen to zajímá více lidí. To byl první velký přínos. Mám mnohem více fanoušků, než jsem měl před soutěží.
Otevřely se mi dveře do světa šoubyznysu, a to nejenom do hudebního, ale třeba i k modelingu. Je to teď časově dost náročné. Častokrát mezi světy hudby a modelingu balancuju tak, aby mi na hudbu zůstalo dost času.
Hudba je tedy na prvním místě?
Určitě. I to je důvod, proč chci vydat své první album ještě do konce roku.
Hudební průpravu jste absolvoval i během studií ve Velké Británii. Čím jste se tam zabýval?
Studoval jsem hudební kompozici a zpěv na Britském a irském institutu moderní hudby v Londýně. Získal jsem titul bakaláře a další rok jsem se v Británii věnoval kariéře s kapelou, učil jsem hudbu a vedl dětské dramatické kroužky. Byl jsem tam čtyři a půl roku.
Londýn je kulturní metropole. Vždy jsem ho chtěl zažít. Když jsem se rozhodl studovat populární hudbu, byl pro mě jasnou volbou.
Kde jinde byste koneckonců ten obor měl studovat…
Přesně tak jsem uvažoval. Byl jsem tam obklopený mnoha různými hudebníky i umělecky zaměřenými lidmi. V Čechách a na Slovensku je umění vnímáno především jako koníček. Ve Velké Británii je to studijní obor a nepřeženu to, když řeknu, že ho tam berou stejně jako třeba medicínu. Otevřelo mi to oči a já si uvědomil, že hudba může být mé celoživotní povolání. Díky studiu na londýnské škole jsem měl možnost vystupovat na mnoha akcích, koncertech a festivalech.
Je v pořádku, že je umění předmětem na vysoké škole?
Když jsem na Slovensku ukončil střední školu, vnímal jsem zpěv, hudbu a umění jako hobby. Měl jsem v hlavě zakódované, že musím studovat něco pořádného, což v mém případě znamenalo medicínu, psychologii, ekonomiku a podobně.
Začal jsem navštěvovat několik takových škol, ale nenaplňovalo mě to. Když jsem se pak rozhodl, že budu studovat popovou hudbu, v Čechách ani na Slovensku jsem neměl možnost. Chtěl jsem jít na Konzervatoř a Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka v Praze, ale protože tam nebylo možné získat titul bakalář, rozhodl jsem se nakonec pro Londýn.
Naučil jsem se tam spoustu věcí. Mimo jiné složit a zapsat skladbu od A do Z. To jsem do té doby neuměl a musel jsem si na různé party zvát hudebníky, kteří to ovládali.
Co prožíváte, když skládáte?
V tom momentě se cítím velice silný, protože je na mně, co do skladby a textu vložím, zakóduju a zapíšu. Vnímám také, že výsledek může ovlivnit posluchače.
V osmnácti letech jste rodičům oznámil, že jste gay. Pomohla vám v tom tenkrát nějak hudba?
S tou to v té době nemělo co dělat. Teprve později se stala složkou mého života, v níž jsem se cítil být nejlepší verzí sám sebe. Možná jsem se chtěl i jejím prostřednictvím zalíbit někomu, na kom mi záleželo. Dodávala mi sebevědomí a pravděpodobně formovala mou identitu. Neskládal jsem ale písně, které by byly o tom, jakou mám sexuální orientaci. Byly spíš o zlomeném srdci a naději.
Psal jste někdy love song pro ženu?
Napsal jsem jeden pro svou mámu. Písničku ode mě dostala k narozeninám. Víc toho pro ženy nebylo.
Je pravda, že podporujete lidi, kteří řeší svou sexuální orientaci?
Nevím, jestli je podporuju přímo. Když mi však někdo napíše na Instagram, snažím se reagovat. Ne však na všechny zprávy, protože na to nemám dostatek času. V posledních měsících to dělám i prostřednictvím své tvorby v médiích. Mám totiž to štěstí, že v nich mám po vítězství v SuperStar dost prostoru. Myslím si, že kdyby mi bylo patnáct a viděl bych na internetu nějaký svůj nynější videoklip, zřejmě by mi pomohl ztotožnit se sám se sebou rychleji.
Adam Pavlovčin
Proč jste se vrátil z Londýna domů?
Může za to pandemie. Když přišla, kultura se zavřela a já na pobyt v Londýně neměl dost peněz. Je to finančně náročné město. Rozhodl jsem se proto vrátit domů, přečkat tu pár měsíců a pak zase odjet zpět. Jenže už jsem tu téměř dva roky.
Je to tu pro mě jednodušší, mám možnost být s rodinou. No a do toho přišly účast a výhra v SuperStar, což byla samozřejmě věc, která mě více připoutala k Čechám a Slovensku. Mým záměrem je ale dostat se se svou hudbou dál do Evropy.
O čem ve svých písních zpíváte?
Nepřekvapím vás. Zpívám o lásce, naději, zlomeném srdci a podobně. Pokaždé se tomu ale snažím dát další souvislost. Má poslední vydaná písnička Game je love song o tom, když se člověk dostane do toxického stavu.
Je to hra, kterou mnoho z nás dennodenně hraje, hra, ve které se umělec ocitne, když vstoupí do světa šoubyznysu, i hra, která se často objevuje v partnerském a intimním životě. Velmi snadno se stáváme něčí hračkou, něčí loutkou a je náročné najít hranici mezi tím, co chceme my, a tím, co po nás vyžaduje okolí. Taková hra s námi dokáže někdy pěkně zamést.
V té písni trochu odkazuji na šoubyznys. Je i o tom, jaký je a jak moc musí být člověk prodejný, aby v něm mohl fungovat. V té písni je více úrovní a je v ní i nadsázka.
Jste autorem skladeb ve svém repertoáru výhradně vy sám?
Nejsem. Spolupracuji se třemi producenty, Oliverem Fillnerem, Markem Rakovickým a Tomášem Lobbem.
Proč jste si zvolil pro svou hudební kariéru pseudonym ADONXS?
Jméno Adam Pavlovčin by pro mě krásně fungovalo v Čechách a na Slovensku, ale tam by to končilo. ADONXS je slovo, které je mezinárodně zvučnější. S mým vydavatelstvím se totiž snažíme tlačit písničky do dalších zemí, hrají je už v Turecku, Srbsku, Polsku a ve Slovinsku.
Mimochodem, víte, jak pseudonym ADONXS vznikl? Psal jsem o něm v Londýně bakalářskou práci, respektive jsem v ní rozebral umělecký koncept, který jsem měl už tehdy v hlavě.
V minulosti jste se věnoval i tanci. Jaké místo má ve vašem životě nyní?
Odložil jsem ho na druhou kolej. Absolvoval jsem sice nedávno jednu taneční lekci, ale bylo to pro radost, ne se záměrem využít to na pódiu. Při koncertování nicméně tančím. Nepovažuji se za profesionálního tanečníka, nýbrž za zpěváka a hudebníka, který tančí.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Superstar 2021 - Adam Pavlovčin
