Adam Lambert oživil písničky Queen na festivalu Rock in Wroclaw

Pro Poláky měl nicméně trochu smutný ráz. Původní zpěvák Queen Freddie Mercury v listopadu 1991 podlehl AIDS. A zatímco čeští fanoušci skupiny měli možnost vidět v minulých letech členy Queen Briana Maye a Rogera Taylora se zpěvákem Paulem Rodgersem, v Polsku se vedle dvojice z původní sestavy postavil třicetiletý Američan Adam Lambert.

Tento pěvecký talent se představil v roce 2009 v soutěži American Idol. Tam si se členy Queen zazpíval poprvé. O dva roky později byl nominován na cenu Grammy a s britskou skupinou vystoupil už jako její pevná součást. Letos takto vyrazili na turné. Za sebou mají charitativní koncert v Kyjevě, vystoupení v Moskvě a před sebou tři koncerty v Anglii. Připomeňme, že Queen vznikli v Londýně roku 1971. O dvacet let později zemřel jejich vokalista Freddie Mercury, oni ale s přestávkami pokračují dál. Není u toho již baskytarista John Deacon, který se návratů kapely odmítl účastnit.

V roce 2007 vybrali posluchači BBC Radia 2 Queen za nejlepší britskou kapelu historie. Vydala dosud patnáct studiových alb, pět koncertních a řadu kompilací. Do Vratislavi tedy dorazila výrazná legenda. Nebylo přesto pochyb, že s Lambertem v čele bude muset svou pozici tvrdě obhajovat.

Post dočasného zpěváka je těžký především proto, že Mercury byl vokální žonglér a teatrální mistr, který dával koncertům přehršel emocí a skladbám jasný hlasový charakter, na který nikdy nikdo nedosáhl. Lambert má hlasový fond rovněž výtečně vybavený, jeho barva ale té Mercuryho neodpovídá, jeho pěvecké emoce jsou přirozeně jiné.

Správnou cestou tedy bylo pojmout koncert jako vzpomínku na původní charakter Queen a písničky bez skrupulí prezentovat jako coververze originálů. Na internetových stránkách to tak ostatně bylo a napovědělo to, co lze od vystoupení čekat. Jediný koncert ve střední Evropě přinesl sérii nových a často jednoznačně modernějších verzí písniček, které vytvořily legendu Queen. V úvodní Seven Seas Of Rhye zavdával ještě Lambert důvody k pochybnostem. Byl skoro vystrašený, na pódiu se držel na dosah kytaristy Maye a jako by pohledem kontroloval, či je jeho starší druh s jeho výkonem spokojen.

Podobné to bylo i v dalších skladbách, navíc se jeho hlas trochu utápěl v náporu instrumentálního procesu. Místy to vypadalo jako záměr, který měl odvést pozornost od jeho nejistoty. Výrazná změna nastala se sedmou písničkou v pořadí Who Wants To Live Forever. Lambert vykročil na molo před pódiem, odhodil ostych a těžkou kompozici odzpíval s takovým přehledem, až se některým posluchačům objevily v očích slzy. Zpěvák navíc přidal něco z pódiové teatrálnosti nastudované od Mercuryho, což atmosféře večera prospělo.

Dramaturgickou potíží koncertu bylo, že po uvedené skladbě odešel z pódia, aby je přenechal svým nynějším kolegům a jejich vokálním výkonům. V nich byl bubeník Roger Taylor (zpíval A Kind Of A Magic, I Want To Break Free a These Are The Days Of Our Lives) lepší než pěvecky nevýrazný kytarista May (Love Of My Life, ’39).

Mayův blok byl navíc akustický, snad aby se publikum zklidnilo a nadechlo před chystanou náloží hitů. Čekat se na ně ale muselo ještě přes sóla baskytaristy Neila Fairclougha, bubeníka Rogera a jeho nejstaršího syna Rufuse Tigera Taylorových a také zcela zbytečné Mayovo, který jinak sóloval takřka ve všech skladbách a další prostor jistě nepotřeboval.

Pak se ale na pódium vrátil Lambert a dokázal, že je výbornou volbou na horký post zástupce slavného Mercuryho. S lehkostí zazpíval Somebody To Love, Crazy Little Thing Called Love, The Show Must Go On i Bohemian Rhapsody, respektive některé části té skladby. Jako obvykle se při ní totiž na obrazovce na zadní stěně pódia objevil záznam zpěvu Freddieho Mercuryho (poprvé se tak ale stalo už při akustické Love Of My Life) a publikum v této skoro až kýčovité chvíli jásalo a plakalo nadšením.

V přídavku nejprve May zazpíval Tie Your Mother Down a Lambert pak dokraloval večeru ve We Will Rock You (na koncertu zazněla podruhé, ale v jiné verzi) a hymnické a pěvecky pořádně náročné We Are The Champions. Definitivně tak přesvědčil, že si místo ve slavné kapele zaslouží a že by možná nebylo od věci, kdyby s ní v budoucnu nahrál desku s novými písněmi.

Problém by ovšem mohl být s tím, že situovat se do pozice Freddieho Mercuryho je lehké v písních, které už tento v minulosti nazpíval. Těžší by ale bylo naložit s tím v nových kompozicích, stejně jako rozhodnout se, či bude pro Queen budoucnosti lepší být napodobeninou Mercuryho, anebo originálním Lambertem. Avšak nepředbíhejme. Žádná deska se zatím nechystá.

Rock In Wroclaw byl pojat jako první ročník nového festivalu. V předprogramu se představily nejdříve polské skupiny Power Of Trinity, která se snažila, ale nic výrazného nepředvedla, a IRA, jež slavila pětadvacet let a dokázala, že má ve svém repertoáru sérii velmi chytlavých rockových písní. Skvělá byla americká čtveřice Mona. Čerpá z práce hvězd padesátých a šedesátých let, je nesmírně dravá a především má v čele zpěváka a kytaristu Nicka Browna. Jeho hlas koncert ovládl jistotou i vysokým posazením, které z něho udělaly poznávací znak tvorby Mony. Bonusem pak byly dobré skladby s jasným hitovým potenciálem.

Jakmile Mona dohrála, přišla celá kapela mezi publikum a splynula s ním v mnoha přátelských diskusích i společném čekání na vystoupení Queen. Na první ročník festivalu Rock In Wroclaw přišlo 30 tisíc diváků. Stadión, který před několika týdny zažil postup českých fotbalistů do čtvrtfinále mistrovství Evropy, nyní ukázal, že je skvělým místem pro setkání výtečných kapel a jejich fanoušků. Navíc kousek od českých hranic.