Článek
Jak se těšíte na premiéru?
Těšíme se moc. V rámci festivalu jsme měli řadu schůzek, získali jsme agenta pro prodej do zahraničí, Pluto film. Na červený koberec může maximálně deset lidí, což dodržíme, ale celkově je tu alespoň na ten den světové premiéry velká část štábu.
Jak se vám vůbec podařilo film na Berlinale, které je hodně vybíravé, dostat?
Nabízeli jsme ho přes České filmové centrum. Udělali jsme projekci pro naše partnery, Českou televizi a Bontonfilm, a shodli jsme se, že to zkusíme. Pak jsme čekali dost dlouho na potvrzení, a když přišlo, měli jsme ohromnou radost.
Co podle vás rozhodlo o jeho přijetí?
Téma, které je univerzální a má mezinárodní rozměr. I když se náš film týká v konkrétním příběhu Česka, to téma řeší v celé Evropě a ve světě. Myslím, že organizátoři festivalu ocenili i způsob a pojetí humoru, což mi dělá také velkou radost.
Na festivalech jsou v naprosté většině vážná témata zpracována vážnou formou. Pro mě se ale žánr komedie nevylučuje s tím, že je o vážných věcech. Právě naopak.
Co je tedy tím hlavním tématem?
Hlavní téma je strach z něčeho neznámého, cizího, co může přijít zvenčí, a člověk se s tím musí vyrovnávat.
Ukázka z filmu Kdyby radši hořelo
Jakou jste měl k napsání scénáře inspiraci?
Příběh jsem si vymyslel, ale impulz k tvorbě mám pořád stejný. Sám pocházím z maloměsta, kde se může snadno stát, že i ten nejhodnější člověk na světě může mít za určitých okolností tendence se projevit špatně.
Film je na Berlinale uváděn pod anglickým názvem Somewhere Over the Chemtrails. Co ten název vyjadřuje?
Týká se jedné z vedlejších linií filmu, a to je konspirace o chemtrails, což je nejrozšířenější dezinformace na světě. Znamená to, že si lidé myslí, že vodní páry za letadly jsou vypouštěné plyny, které mají lidi otrávit.
Vesničané ve filmu mohou působit jako, mírně řečeno, hloupí…
Rozhodně si nemyslím, že jsou hloupí. Záleží asi na tom, kdo se na film dívá. Já se ty postavy nesnažím hodnotit, ukazuju jen s nadsázkou určité vlastnosti a snažím se empaticky zobrazit chování postav. Chápu, jak ke svému jednání došly, a mám pro ně pochopení. Je to sice stylizovaná záležitost, ale šlo mi o to, aby to nebyly figurky, karikatury, jednorozměrné postavy.
V uzavřeném prostoru svého prostředí bývají lidé izolovaní od možností konfrontace svého s jinými názory a mohou snadno podlehnout tomu nejkřiklavějšímu. Chtěl jsem také, aby herci v hlavních rolích hráli co nejcivilněji, aby herectví nepodporovalo komediální nadsázku na první pohled a aby zapadli mezi zbytek obyvatelstva, což jsou částečně i neherci.
Dělali jste už testovací projekce?
Měli jsme jednu novinářskou projekci koncem ledna v Berlíně a dost novinářů nám napsalo, že jsou fanoušci našeho filmu a že je hrozně fajn na takovém festivalu vidět svěží komedii.