Článek
Petra Klabouchová: U severní zdi
Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který nebyl nikdy potrestán. Časy se mění, svět kolem však zůstává hluchý, slepý a němý stejně jako kdysi. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj.
RECENZE: Vrahové dětí z pankrácké věznice neuniknou Muži s dírou v srdci. Trestá je za 50. léta
Spravedlnost se nekoná, a tak musí konat on. Čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. Román, k němuž měli historici hodně výhrad, ale čte se velmi dobře. To zásadní totiž zůstává: Proč se stále hlasitě a dokola nemluví o zločinech komunismu?
Martina Viktorie Kopecká: Zpověď farářky
Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Co si farářka myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená?
EXKLUZIVNĚ. Farářka Martina Viktorie Kopecká: Mám po svém boku milovanou ženu
Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech, včetně vlastního coming outu. Za mě setkání, rozhovor roku. S osobou, která přemýšlí, nebojí se být svá, i když stále pochybuje, přemýšlí…, a hlavně se snaží neubližovat, ani sobě, ani jiným.
Alena Mornštajnová: Les v domě
Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě stačí nemluvit.
RECENZE: Postavy Aleny Mornštajnové mají temný les v duši
Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Román, o němž se hodně letos mluvilo. Vyprávění, které stojí za to v seznamu: musím přečíst, nevynechat.
Jakub Stanjura: Srpny
Milovníky niterních pochodů za zavřenými dveřmi, v rodině, která na první pohled funguje, ale uvnitř je v rozkladu, potěší určitě právě tato kniha. Pozoruhodný autorův debut. Pokládá otázku: Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít?
RECENZE: Srpny aneb Pravdu díš, ale možná ne
Přináší příběh Daniely, která vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností – každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že této minulosti se utéct nedá…
Scarlett Wilková: Ty chladné oči
Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil, donucený bojovat za wehrmacht.
RECENZE: Modrooká Neonila. Mrcha, co uměla žít se Sověty, Němci i demokraty
Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá nic jiného než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? Čtení, které s sebou přináší mnoho otázek, a jednu nejdůležitější: Co jste schopen/schopná udělat, abyste přežil/a?