4 Tenoři: Máme stejný smysl pro humor, bez něj by to v kapele nešlo

Každý z vás má svou kariéru. Co vás svedlo do společného projektu 4 Tenoři?

Vítek: Nápad vznikl v roce 2017 pro koncert Pocta muzikálům v pražském Foru Karlín, který produkoval náš manažer Janis Sidovský a Český národní symfonický orchestr na něm dirigoval Marcello Rota. Janis nás dal dohromady na jednu píseň, a když jsme ji zazpívali, pan Rota za ním přišel a řekl, že naším spojením vzniklo zajímavé spektrum hlasů a že by bylo dobré, kdybychom spolu zpívali častěji.

Překvapilo nás to. Přestože jsme se znali z různých koncertů a muzikálových produkcí, nikdy jsme spolu do té doby nezpívali. Dali jsme ale na pana Rotu, zkusili to a zjistili, že je nejenom to hlasové spektrum zajímavé, protože jsme každý z jiného ranku a máme jinou průpravu, ale že nás to strašně baví. To byl začátek 4 Tenorů.

Okamžitý úspěch koncertů i našeho prvního alba nazvaného 4 Tenoři, které získalo záhy zlatou desku a má už platinovou, nám dal motivaci pokračovat dál.

Dal vás manažer Sidovský pro koncert Pocta muzikálům dohromady proto, že ho zaujaly vaše hlasy a přišlo mu, že by mohly vytvořit onen zajímavý souzvuk?

Kříž: Na ten koncert byl každý z nás osloven kvůli sólovému vystoupení. Spojit nás napadlo Janise proto, že jsme byli přítomni, ne kvůli tomu, že by bral v potaz naše hlasové souznění. Byli jsme prostě k dispozici. Brzy se ukázalo, že to byl šťastný večer.

Vojtko: Řekl jsem si, že jednu společnou písničku s ostatními klidně zazpívám, ale jako sólový bard přece nebudu zpívat ve skupině. Po vystoupení však Janis přicházel s dalšími nápady, pro které nás spojoval, a mě to začalo bavit. Všechno pro mě nabralo jiný směr a řekl jsem si, že není důvod to nezkusit. Tím spíš, když jsme se všichni znali a byli jsme kamarádi. Myslím si, že takhle to prožívali všichni.

Vítek: Přesně tak. Po pětatřicetileté sólové kariéře jsem měl zpočátku stejný postoj. Jenže pak jsem si uvědomil, že si nejsem jist, jestli by mě nadále naplňovalo pouze to, že budu na koncertech zpívat pár svých hitů, tím spíš, když jsem se v muzikálech, v nichž jsem účinkoval, prozpíval k náročnějšímu repertoáru.

Přišlo mi to jako výzva osudu, šance zazpívat si náročnější, klenutější, kantilénovější a kvalitní repertoár. A mohl jsem také zpívat různé hlasy, což je pro mou pěveckou fantazii inspirující.

A je tu ještě jedna důležitá věc, kterou každá kapela potřebuje a my ji máme. Jednotný smysl pro humor. Bez něj by to v žádné kapele nešlo.

Jakým způsobem se v písních dělíte o hlasy?

Bragagnolo: Je to dané jejich barvou. Jelikož jsem nejmladší, mám ho nejvýše posazený a většinou zpívám první hlas. Druhý zpívá zpravidla Marian, třetí Honza a čtvrtý Pavel, který celkovou barvu takříkajíc drží. Každý z nás do písní vnáší jiný charakter, protože jsme každý odjinud. Marian a já jsme operní zpěváci, Honza spíše swingový a Pavel zase popový. Každý má jiný interpretační přístup a vzniká mix, který je atraktivní a dobře funguje.

Říkali jste, že máte společný smysl pro humor. Jaký je?

Vojtko: Je založený na tom, že si každý umí udělat legraci sám ze sebe. To je ideální předpoklad pro to, že když si někdo z něho udělá legraci, všichni vědí, že je to přátelské.

Kříž: Jsme ve stavu, kdy se vzájemně velmi respektujeme. To nám otvírá možnost dělat si ze sebe legraci a nebrat to vážně.

Základ vašeho repertoáru jsou slavné písně. Co jim ve vašem provedení dáváte?

Vítek: Spektrem našich hlasů a vedením výsledného čtyřhlasu dáváme písňovým jistotám prověřeným časem jiný rozměr. Jako my je předtím nikdo nenazpíval, začnou žít novým vlastním životem. Myslím si dokonce, že některé jsou v našem podání atraktivnější než v původním.

Vojtko: Vybíráme si písně, které se nám líbí. Nejsou žánrově stejné, zpíváme skladby z muzikálů, filmové, evergreeny, od Beatles, Elvise Presleyho, Karla Svobody a další. Chceme, aby zněly čistě a krásně, a čtyřhlasem jim dáváme nový rozměr.

Máte ambice mít v repertoáru i písně, které budou napsány speciálně pro vás?

Vítek: Byli bychom rádi, kdybychom původní písně měli. Problém ale je, že u nás není moc autorů, kteří by takové, jež by se nám do repertoáru hodily, psali. A tak jsme byli vysloveně šťastní, když náš manažer Janis objevil dosud nenahranou skladbu zesnulého skladatele Karla Svobody Pýcha předchází pád, kterou chystal pro muzikál Rasputin. Má veškeré atributy typického svobodovského kantilénového hitu, a navíc pro ni byl napsaný původní text Michaela Prostějovského.

Rádi bychom si našli autory, kteří nepíší jen popové popěvky, ale dokážou se dostat mezi mantinely žánru, kterému se věnujeme. Jsme rádi, že jsme se setkali s Danielem Wunschem, jenž dal ve studiu našemu novému albu specifický zvukový otisk. Skládá hlavně filmovou hudbu a spolupracuje s filharmoniemi, a to se ve zvuku alba odrazilo. Pro náš žánr je důležité, aby skladby zněly velkoorchestrálně a klenutě.

Bragagnolo: Další možností pro nás je použít krásnou skladbu, která byla napsána pro nějaký nástroj a orchestr, a rozepsat ji do čtyřhlasu. Na novém albu je to případ skladby Ennia Morriconeho Nella Fantasia. Je to původně orchestrální věc.

Kříž: Náš primární cíl však není mít za každou cenu původní repertoár, ale zpívat dobré skladby a připomínat i ty staré, kvalitní, kterým dáme nový kabát.

Existuje ještě nějaká nezveřejněná píseň Karla Svobody, o které víte?

Vítek: Bohužel ne. Pýcha předchází pád je nejspíš poslední. Existují nějaké hudební skici, ale ucelená skladba nejspíš ne.

Bragagnolo: Je škoda, že vedle Karla Svobody nevyrůstal nějaký talentovaný žák, který by mohl v jeho práci pokračovat a třeba i dokončit ty skici.

Startuje vaše koncertní turné. Jaké bude?

Kříž: Máme poměrně bohatý repertoár, který na koncertech lehce obměňujeme. Začleníme do něho samozřejmě skladby z nové desky, a až se přiblíží Vánoce, zaměříme se i na sváteční repertoár. Každý z nás bude mít také sólový výstup, případně se sejdeme v duetech.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Láska prý - 4 Tenoři CD, 4 Tenoři - 4 Tenoři CD