2022: České knižní bestsellery ve znamení žen, Sudet a velkých osudů

Sázka na jistotu, která nezklame. Ne náhodou se několik měsíců letos držela na prvním místě prodejnosti v Česku. Spisovatelka obsáhlý román o jednom ženském řádu v pohnutých desetiletích 20. století psala dlouhá léta. A je to na něm vidět.

Příběhy obyvatel pusté vesnice skryté ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků hned z několika států vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie, vezmou za srdce. Tučková právě tam zasadila až neuvěřitelné poválečné osudy českých i slovenských žen, které se musely mnohého vzdát, aby mohly znovu žít.

Kniha plná faktů, k nimž budete chtít dohledávat další události, podrobnosti. Odehrává se v kraji, kde kdysi žili Němci a který se jejich odsunem zcela vylidnil. S nimi odešly jejich zvyky, tradice i historie duchovně bohatého regionu. Anebo ne?

Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky, Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti.

Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Románová kronika o obyčejných lidech, kteří chtějí „jen“ šťastně žít.

Knížka, která vám až v dokumentární formě představí tragédii malé vesnice uprostřed Těšínského Slezska.

Po Mnichovu byla zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stala zase součástí Říše. Jenže zdejší lidé se nikam nestěhovali. Museli si vždy na nové „pány“ zvyknout.

Během 2. světové války čelili brutální germanizaci, byli vysídlováni, končili v lágrech. A 6. srpna 1944 tam gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. I Lednická se jako vypravěčka drží kraje, v němž žije, který důvěrně zná. Tedy oblasti, již až do jara 1945 obývali také Němci.

Tři generace žen Jana Wericha: manželka Zdenka, dcera Jana a vnučka Zdenka, řečená Fanča. Tři chytré, schopné a vtipné souputnice byly pro Wericha tím nejcennějším, co na světě měl – vedle jeho publika.

Tereza Brdečková spolu s Fančou provázejí čtenáře třígeneračním příběhem o životním údělu žen a současně o hlubokých vnitřních rozporech umělců v Československu.

Knížka obsahuje krásné fotografie, ojedinělé dopisy a ukáže vám Jana Wericha jako člověka, který to sice lehké neměl, ale žít s ním také lehké nebylo…

Vzpomínky na úhoře jsou mnohovrstevnatý román zasazený do japonského prostředí, který kombinuje fantaskní prvky s motivem pátrání a přináší příběh o přátelství, odvaze a síle vzpomínek. Není to kniha útlá, má přes 720 stran.

Vypráví příběh Sáry Fukuharové, jež je po matce Češka a po otci Japonka. Žije v Jokohamě a zabývá se výzkumem vymírajícího úhoře japonského.

Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu.

Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Jenže překvapení, které přichází, je nevítané, šokující. Netradiční téma v netradiční knize vyprávějící o věcech, které chcete mít od sebe hodně daleko.

Lea o všechno přišla. Několikrát. Válka jí vzala rodinu, komunisti dceru, škodolibost osudu partnera. Naštěstí ale dostala do vínku nevšední dar – téměř nadpřirozenou fyzickou sílu. Znovu a znovu ji ve svém těle nalézá, aby přemohla strach, aby našla dceru Mirabelku, aby si udržela lásku.

Bude jí ale její dar na to všechno stačit? Příběh, který vás spolehlivě rozpláče. A pro mě osobně kniha roku. Epstein v ní dokázal spojit velké dějiny s příběhy svých postav, kde Němci nutně nemuseli být ti „zlí“ a Češi ti „hodní“.

Milá oddechovka vyprávějící o nevzhledném a zanedbaném domě v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové…

Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž…

První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku.

Působivá, čtivá sonda do společnosti 1. republiky.

Těsně před Vánocemi vydala svůj nový román další autorka knižních bestsellerů. Opět řeší rodinné vztahy, které nemusejí být veselé.

Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Smutné, ale ze života, jaký žije nejeden z nás. A někdy se také musíme zastavit, abychom mohli jít dál.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Bílá Voda - Kateřina Tučková, Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie - Karin Lednická