Zvrátí Ústavní soud podmínku pro znásilňujícího otčíma? Nepravděpodobné, míní bývalý ústavní soudce

Muž v případu, na který jako první upozornily Novinky, dostal u vyškovského okresního soudu tři roky vězení. Odvolací Krajský soud v Brně mu ale trest zmírnil na podmínku, když podlehl mužově skuhrání, že se musí přece postarat o rodinu. Odvolací senát mimo jiné argumentoval tím, že opakované znásilňování snad nebude mít na dívku vážnější dopady. Ta byla přitom v psychiatrické léčebně a pokusila se o sebevraždu.

Protože zákon umožňuje uložit za znásilnění podmínku, nemohl verdikt zvrátit dovoláním nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) pak sice podal stížnost k Nejvyššímu soudu pro porušení zákona, ovšem bylo jasné, že i pokud by jeho argumenty Nejvyšší soud vyslyšel, verdikt už bude jen akademický, protože ministerská stížnost nemůže vést ke zpřísnění trestu.

Tak se i stalo. Nejvyšší soud ve středečním rozsudku zkritizoval brněnské soudce a jejich verdikt rozcupoval. Ovšem s podmínkou samotnou už nemohl nic dělat, jeho verdikt je tak jen návodem pro soudy do budoucna, jak posuzovat podobné případy.

Poslední, ale jen teoretickou možností k uložení přísnějšího trestu, je stížnost podaná zmocněncem dívky Marcelem Jurčagou k Ústavnímu soudu. Jurčaga sám nechtěl přesné argumenty ve stížnosti rozvádět, neboť jak řekl Novinkám, nerad by tím zavdával dojem, že na Ústavní soud nějak tlačí.

Podle názoru bývalého ústavního soudce a nynějšího advokáta Stanislava Balíka nemá ústavní stížnost velkou šanci na úspěch, a to ani přesto, že tříčlenný senát postoupil celý případ plénu, tedy sboru všech soudců.

„Postoupení plénu může znamenat, že je tam návrh na zrušení nějakého paragrafu trestního řádu. Spíše se ale domnívám, že tam bude tendence dospět k nějakému akademickému výroku s obecným přesahem, který už ale ovšem nijak nezvrátí tuto konkrétní věc. Mohlo by to pak sloužit jako vodítko pro soudy v podobných případech,“ řekl Novinkám Balík.

Pokud by on sám ještě seděl na Ústavním soudu, stížnosti by nejspíš nevyhověl. „Asi bych si řekl, že už se s tím bohužel nedá nic dělat,“ řekl Balík.

„Poškozený obecně nemůže zasahovat do otázky viny a trestu, ale jen do nároku na náhradu škody. V tomto případě se však přímo napadá trest. A pokud bychom precedenčně poškozené pustili k zasahování do viny a trestu, tak bychom přestali mít trestní řízení v modelu, kde je jediným oprávněným žalobcem stát. Jak by to pak fungovalo? Třeba při nějakém vlakovém neštěstí by vedle státního zástupce sedělo dvacet poškozených, kteří by pro strojvůdce chtěli přísnější trest? Ostatně i v porotních systémech porota rozhoduje jen o vině, ne o trestu,“ dodal Balík.

Stížnost znásilňované dívky k Ústavnímu soudu se mimo jiné odvolává na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, na něž ostatně upozornil i Nejvyšší soud. Konkrétně se Evropský soud v případu „Vučković proti Chorvatsku“ vyslovil proti mírnému trestání sexuálního násilí.

Ve zmíněním případu šlo o to, že muž nejprve dostal za sexuální násilí proti spolupracovnici trest vězení, ale odvolací soud to zmírnil na veřejně prospěšné práce. Ve verdiktu evropští soudci uvedli, že nedostatečné trestání pachatelů přehlíží zájmy obětí násilí, což může oběti odrazovat od nahlášení těchto činů. Státy by podle soudu měly dát jasně najevo, že násilí vůči ženám nebude tolerováno.

„Trestní stíhání a sankce hrají zásadní roli v institucionální reakci na genderově podmíněné násilí a v boji proti genderové nerovnosti, “ stálo mimo jiné ve verdiktu Evropského soudu s tím, že náležité sankce mají další možné pachatele odradit.