Zubařka obžalovaná z vraždy léčitele u soudu zkolabovala. Odvezla ji záchranka

„Cítím obrovský stud, znamená to pro mě přiznat, v jak zvrácené realitě jsme tehdy žili,“ uvedla hned na začátek žena (jejíž jméno nelze uvést kvůli pravidlům o ochraně obětí trestné činnosti, žena přijala příjmení mrtvého muže - pozn. red.). Ve své více než dvouhodinové výpovědi soudu popsala, jak se s mužem seznámila, jak se postupně dostávala hlouběji a hlouběji do jeho vlivu. Obžalovaná uvedla, že se s „léčitelem“ seznámila v době, kdy měla nemocnou matku, a požádala jej o pomoc.

„Vypadal jako člověk, který pracuje s tím, že onemocnění může mít nějaký somatický záchvat,“ uvedla s tím, že jí muž v podstatě hned zkraje oznámil, že za nemoc své matky může ona. „Žádala jsem o pomoc, bylo mi řečeno, že jí pomoci nemůže, že za to můžu já, protože si prý přeju její smrt a moje negativní myšlenky způsobují, že se její stav zhoršuje,“ řekla soudu žena. Ty si přeješ její smrt, já proto nemůžu udělat vůbec nic, měl jí údajný léčitel sdělit.

Ať už to vysokoškolsky vzdělané ženě mohlo znít jakkoliv, nechtěla přijít byť o jedinou šanci. „Dostala jsem se do situace, kdy mi umíral nejdůležitější člověk na světě, já bych si neodpustila, kdybych tu možnost nevyčerpala, ať už to zní jakkoliv absurdně,“ přiznala.

Od té doby se podle slov obžalované rozjela spirála, kdy svět zavražděného postupně prorůstal tím jejím, až ho v podstatě nahradil.

Muž jí prý vykládal, jak v podstatě za všechno může ona. „Když byl někdo nemocný, bylo mi vysvětleno, že za to můžu já. Cokoliv se dělo, byla to moje chyba. Říkal mi, že jsem radioaktivní odpad, když mě někdo někam postaví, tak všechno kolem zlikviduju,“ popisovala žena, které muž mimo jiné tvrdil, že byla v minulém životě nechvalně proslulou sadistickou dozorkyní z Osvětimi Irmou Greseovou.

Muž se prý zároveň snažil chránit všechny okolo, aby je nezlikvidovala. „Všechno byla moje chyba a jediná možnost, jak se napravit, bylo změnit se podle pravidel jeho světa,“ podotkla. Neustále opakoval, jak je neschopná, nic nezvládá, nedokáže vařit, udržovat domácnost, koordinovat čas atd.

Kolem samozvaného léčitele se pohybovala řada lidí, kteří se k němu přišli léčit a stali se členy určité skupiny, ne nepodobné sektě.

Což pro obžalovanou mimo jiné znamenalo, že u ní v bytě bydlelo kolikrát až pět cizích mužů, jimž podle příkazu léčitele musela sloužit. Se vším všudy. Situace pak eskalovaly. Žena popsala například oblíbenou kratochvíli léčitele a jeho stoupenců, kdy ji zavřeli do kufru auta a dvacetkrát objeli kruhový objezd, až byla pomlácená a zvracela. Jindy ji zase odvezli do lesa, kde ji nejprve slovně, poté i fyzicky nutili, aby se svlékla. Do toho si musela vyslechnout, jaká je k… a odporná zrůda. Léčitel stál opodál a muže k jednání pobízel.

Obžalovaná se podle svých slov zachránila útěkem, kdy v mraze polonahá uprchla k sobě domů. Jenže tam už na ni čekal jeden z trýznitelů (klíče od bytu měli podle jejích slov na pokyn léčitele skoro všichni). Před ním se alespoň zamkla v koupelně.

Žena podle svých slov od této skupiny neodešla kvůli vypracovanému pocitu viny. Léčitel jí podle jejích slov neustále opakoval, že za všechno může, že může za smrt až neuvěřitelného množství lidí a podobně. „Přišlo mi to natolik nesnesitelné, neomluvitelné, nenapravitelné, že mě ani nenapadlo, abych někam chodila, že nemám nárok na odpuštění. Cítila jsem se jako hromada viny, která neměla právo vůbec na nic. „Měla jsem pocit, že si to zasloužím, že je to druh prokletí, který si zasloužím,“ dodala.

Samozvaný léčitel byl podle obžalované přesvědčen, že není člověk, že sem nepatří, a že není adaptovaný na život tady (míněno na Zemi). „Měl za to, že tady je poslední, že všichni „kolegové“ tady už nad tím zlomili hůl. Bál se chodit ven, bál se slunečního záření, nechodil mezi lidi,“ popisovala.

Jejich vzájemný vztah se z pohledu obžalované čím dál více zhoršoval až do míry, kdy ji pravidelně a brutálně znásilňoval. „Vykřikoval: ‚Musíš mě víc než milovat, musíš být pro mě vším, jinak tady do rána nebudu!‘,“ uvedla žena s tím, že ji muž znásilňoval opakovaně celou noc.

„Skrz tohle věřil, že se nějak spojuje s domovem, že tím čerpá energii, že mu to umožňuje tady fungovat. Skončilo to tím, že mě zmlátil, vzal mi věci a vyhodil mě se slovy: ‚Ty hnusná špinavá k…, nefunguješ, táhni!‘,“ vzpomínala žena.

Podobné noci se podle slov obžalované opakovaly a stupňovaly, kdy ji léčitel mlátil a nadával. „Jenom bolest tvá tě očistí!“ řval na ni.

Léčitel jí tvrdil, že „mu nefunguje spojení domů“. Jenže podle všeho muži nefungovala spíše erekce. „Připomínal mi malé dítě, kterému nefunguje telefon, tak s ním mlátí víc a víc, dokud nenaskočí,“ popisovala obžalovaná, které muž měl vytrhávat obrovské chomáče vlasů, mlátil jí hlavou o zem nebo o radiátor, často měla vykloubenou čelist.

„Tím, že mu vadilo, že to nefunguje, tak na mě řval: ‚Seš odporná hnusná zrůda, jediný, co se mi z tebe zvedne, je žaludek, nic jinýho se mi nezvedne, tak to zařiď!‘,“ uvedla žena. Léčitel jí nikdy nedovolil se pohnout, dokud neřekl, ani pohledem nesměla uhnout, znamenalo to další mučení.

Právě při popisování až nelidských praktik léčitele obžalovaná zkolabovala, soudkyně zavolala záchranku, která ženu odvezla do nemocnice. Další jednání je naplánované na čtvrtek.

V kauze jsou obžalované dvě ženy z úzkého okolí léčitele, čtyřiatřicetiletá kutnohorská zubařka a sedmašedesátiletá bývalá učitelka Irena Stejskalová. Obžaloba ženy viní z vraždy padesátiletého muže, který je měl údajně přesvědčit, že jeho tělo zmizí. K činu je prý nutil.

Podle pitvy zemřel na otravu nitrožilním anestetikem Propofol. Na začátku hlavního líčení navrhovala žalobkyně Jana Murínová pro mladší z žen trest mezi 12 a 16 lety vězení, pro Stejskalovou pak dvanáctiletý trest.