Článek
„Pan Psík v první den na schůzku se syrskou opozicí jet nemusel. My jsme taky uvažovali, jestli pojede. On se rozmýšlel, jestli zůstane na hotelu, třeba u bazénu, protože bylo krásně, nebo jestli pojede s námi po Libanonu v podstatě jako turista. Nakonec se tedy rozhodl, že když už tam je, tak že chce něco vidět, že se pojede kouknout po Libanonu,“ uvedl advokát Švarc. Než skupina dorazila na místo, kde ji následně unesli zakuklení ozbrojenci, stačili novináři udělat po cestě několik reportážních záběrů.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Kluci ten den natáčeli rozhovory se starosty těch městeček, kde se bojovalo, a pan Psík chodil po okolí a koukal, jak je tam hezky,“ líčil Švarc. Psík měl v Libanonu jiný, nyní už známý úkol, a to sejít se s někým, kdo by mohl mít informace o Čechovi Pavlu Hrůzovi, uneseném o pár měsíců dříve v Libyi.
S touto nabídkou přišel podle Švarce jeho klient, Libanonec s ukrajinským pasem Alí Fajád, v té době zavřený v pankrácké vazební věznici a čekající na možné vydání do USA kvůli údajnému obchodu se zbraněmi, drogami a podpoře terorismu.
Švarc zná Psíkův kontakt
„Pan Psík tam jel na návštěvu… na setkání s kontaktem. Ta informace, že by tam mohl nějaký být, byla od pana Fajáda, který ji dal mně. Já jsem to šel nabídnout Vojenskému zpravodajství. Já ten kontakt (s nímž se měl Psík setkat – pozn. red.) znám i z dřívějška, osobně. Psík tedy věděl, s kým se potká,“ přiznal Švarc.
Na otázku, jak mohl Libanonec, navíc držený v českém vězení, mít kontakt na někoho, kdo ví o Čechovi uneseném v daleké Libyi, odpověděl, že Fajád měl údajně vazbu na někoho, kdo má přímé informace.
„Ten prvotní impuls přišel od Fajáda. Chtěl pomoct, něco za něco: vy pomozte mně tady z vězení, já pomůžu vám… On se divil, protože je to člověk zpravodajsky zcela jistě velmi zajímavý tím vším, co dělá, že tady rok a půl sedí ve vězení a nikdo si ho za tu dobu ani nevšiml, žádná tajná služba. On to přitom čekal,“ poznamenal Švarc.
Od toho je ta rozvědka, to jsou profíci, aby si prověřili, co můžou. Jestli to udělali anebo ne, to nevím, neřekli mi to, to je jejich kšeft.
Sám prý tedy následně přes prostředníka oslovil vojenské rozvědčíky a poté se minimálně dvakrát sešel s jedním z nich, důstojníkem Horáčkem. Nikdy ale údajně nejednal s jinou tajnou službou, tedy například s civilní rozvědkou (ÚZSI). Psík mu byl prý představen pár dnů před odletem jako ten, kdo se chystané cesty za zpravodajce zúčastní.
Až v Libanonu se měl dozvědět místo a čas schůzky, které podle Švarce nebylo známé ještě ani v okamžiku, kdy všechny Čechy unesli ozbrojenci. „To se mělo teprve upřesnit, protože ten člověk byl velmi zaneprázdněn, řešil tam bezpečnostní úkoly,“ nastínil advokát. Připustil, že kromě něj ostatní Češi nevěděli, co je Psík zač, představil ho jako zaměstnance své kanceláře.
Na dotaz, jestli nepovažoval cestu do Bejrútu za rizikovou, když možný kontakt pro Psíka domlouval Fajád, tedy Libanonec spojený s místní tajnou službou, Švarc odvětil, že to byla věc Vojenského zpravodajství. „Od toho je ta rozvědka, to jsou profíci, aby si prověřili, co můžou. Jestli to udělali anebo ne, to nevím, neřekli mi to, to je jejich kšeft. Navíc s panem Fajádem byl v přímém kontaktu zástupce rozvědky, tak se přece nebudu plést do jejich práce. Dal jsem je jenom dohromady,“ uvedl advokát.