Znásilnil otec malého syna? Znalci si protiřečí

Jeho matka loni v listopadu podala trestní oznámení, že syna otec znásilnil. Na podporu svého tvrzení předložila znalecký posudek psycholožky, podle něhož je to velmi reálné. Druhý znalec, jehož přibrali kriminalisté v průběhu vyšetřování, naopak dospěl k závěru, že si chlapec vymýšlel, a dokonce nevyloučil, že ho k tomu naočkovala matka.

Který z psychologů má tedy pravdu? Policisté se přiklonili ke znalci, který podal posudek v rámci trestního řízení. A po vyhodnocení dalších důkazů poslali případ k ledu s tím, že nejde o podezření z trestného činu.

Otec dítěte tak měl po dobu pěti měsíců nálepku zvrhlíka, musel podstoupit ponižující sexuologické vyšetření a civilní soud ho málem odstřihl od jakéhokoliv kontaktu se synem.

Chlapec líčil, jak mu otec sahá na penis, strká prsty do zadečku a rozmazává hovínka po těle. Znalkyně po rozhovoru s matkou a po vyšetření dítěte napsala do posudku, že tvrzení chlapce odpovídá realitě.

„Má zkušenosti s masturbací a orálním sexem dospělého muže. Své sdělení podává takovým způsobem, že je vyloučeno, že by opakoval tvrzení, která mu byla vštípena jinou osobou,“ konstatovala znalkyně.

Jako opatření navrhla okamžité přerušení kontaktu s otcem a matce doporučila, aby se synem navštívila psychoterapeutickou péči. Tím spustila neuvěřitelnou vyšetřovací mašinérii.

O několik týdnů později si vzal chlapce do parády psycholog ustanovený trestním orgánem.

„Chlapec mi řekl, že tu není proto, aby si se mnou povídal, ale aby řekl vše, jak mu to řekla babička,“ upozornil v úvodu posudku znalec. Nezjistil žádné známky, které by svědčily o zneužívání dítěte otcem.

„Nedá se vyloučit, že v době znaleckého vyšetření měl chlapec přeznačkovanou realitu v důsledku tlaku matky a babičky, neboť od začátku byl jimi programován k opakovanému povídání o událostech s otcem před příbuznými a dalšími lidmi,“ sdělil policistům znalec.

Matka dítěte tvrdí, že vycházela z toho, co jí syn o otcových praktikách řekl.

„Mluvil o tom dokonce i před lékařem a učitelkou v mateřské škole. Věřila jsem mu a stále věřím, proto jsem také zašla za psycholožkou. Na základě jejího vyšetření jsem okamžitě konala,“ sdělila Právu žena. Ta si stále stojí za svým, že syna jeho otec sexuálně zneužíval.

Podle svých slov byla šokovaná především z toho, že na posudek psycholožky nereagovali sociální pracovníci.

„Žádala jsem je, aby dali soudu návrh na předběžné opatření k zákazu styku syna s otcem. A nic se nedělo. V jiných případech stačí sociálním pracovnicím, že dítě u psychologa nakreslí divný obrázek, a už za tím vidí sexuální zneužívání a hned konají,“ prohlásila žena.

Očištění otce zohlednil rovněž pražský městský soud, který ve středečním rozhodnutí zamítl návrh matky o zákazu styku s dítětem.

„V tomto řízení matka uváděla skutečnosti ohledně zneužívání nezletilého otcem, ovšem nic takového se neprokázalo. Soud tak dospěl k závěru, že není nic, co by bránilo styku nezletilého s otcem,“ uvedl předseda senátu Jiří Cidlina.

Upozornil na to, že mezi oběma rodiči panují značné neshody, které se snaží řešit právě přes dítě. „Senát se dlouho radil o tom, zda vůbec nechá nezletilého u matky. S ohledem na to, že s ním byla na mateřské dovolené a doposud o něj pečovala, můžeme ji nyní považovat za lepšího vychovatele, byť jsme si vědomi toho, že jsou zde určité výchovné problémy,“ sdělil.

Otci bylo kromě stávajících pravidel styku umožněno vídat syna ještě navíc každý lichý rok na vánoční svátky a každý sudý na Silvestra. Soudce rovněž potvrdil, že při posouzení obou posudků se přiklonil k závěrům znalce z trestního řízení.

„Měl k dispozici obsah spisu a mohl konfrontovat vyjádření všech stran. V prvním posudku byla znalkyně odkázána jen na to, co jí řekla matka a syn,“ uzavřel Cidlina.

Podle ústavního soudce Jana Musila justiční praxe na četných případech ukazuje, že ani znalecký důkaz není bezchybný a že jeho prostřednictvím může dojít k justičním omylům s fatálními důsledky.

„Každodenní zkušenost nás přesvědčuje, že i v české justiční praxi se chybné znalecké posudky nezřídka vyskytují,“ konstatoval. Připustil, že jestliže je ve věci předloženo několik znaleckých posudků, které se ve svých závěrech liší, nastávají při hodnocení jejich věrohodnosti soudem svízelné situace.

„Jako pomocná kritéria pro úvahu o tom, kterému znalci přiznat větší věrohodnost, lze zohlednit například délku jejich znalecké praxe, vědecké aktivity nebo publikační činnost a ohlasy na ni,“ uvedl Musil.

Na problematiku věrohodnosti znaleckých posudků upozornil už bývalý ombudsman Otakar Motejl.

„Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová. Neexistují téměř žádné postihy za nepravdivé, špatné nebo pozdně dodané posudky. Trend je takový, že soudci bez znaleckého posudku téměř nerozhodnou. A výsledkem je až taková absurdita, že v podstatě nesoudí soudce, ale znalec,“ napsal v tiskové zprávě v roce 2007.