Článek
Rozsudek je dostupný na webu soudu. K přečtení ZDE.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem Úřadu pro ochranu osobních údajů a vyhověl jeho kasační stížnosti. „Účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není (ve zkratce řečeno) pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro eventuální předání k tomu určeným orgánům k dalším úkonům. Vyšetřování a postihování trestné činnosti (do něhož lze zahrnout i páchání přestupků) je přitom plně v kompetenci orgánů státu,” píše se v rozsudku.
Případem se musí znovu zabývat Městský soud v Praze, který původně vyhověl žalobě provozovatele obchodu. Dospěl totiž v závěru, že v kauze převažuje ochrana soukromého vlastnictví nad zájmem na ochraně osobních údajů. Podle NSS ale k podobné úvaze – takzvanému testu proporcionality – vůbec není prostor.
Pachatel má právo na soukromí
Zákon totiž stanovuje, kudy vedou hranice, zdůraznil NSS. V rámci práva na ochranu majetku může provozovatel prodejny instalovat a provozovat kamerový systém a záběry poskytnout policii. „Jakékoliv další nakládání s osobními údaji takto shromážděnými bez souhlasu dotčených subjektů nelze ničím odůvodnit,” upozornil NSS.
Krádež drahého jízdního kola se odehrála v listopadu 2011. Provozovatel obchodu dal fotku na Facebook. Záběr pomohl identifikovat pachatele, ovšem Úřad pro ochranu osobních údajů dal firmě pokutu 5000 korun.
Představa, že správce kamerového systému bude bez kontroly a omezení rozhodovat o tom, kdo je pachatelem trestného činu, a „pranýřovat” jej zveřejněním fotky na internetu, je podle úřadu v rozporu s respektem k soukromému a osobnímu životu. I pachatel trestné činnosti má právo na soukromí, ačkoliv může být oproti bezúhonnému člověku omezené, zdůraznil úřad.