Zkusili „zdědit“ 35 milionů s falešnou závětí. I s advokátem jdou za mříže

Plán stál na vyhotovení tzv. alografní závěti. Ta nemusí být sepsaná rukou zůstavitele, ale třeba na počítači. Nutný je pak ovšem nejen vlastnoruční podpis zůstavitele, avšak také podpisy dvou svědků, kteří stvrdí, že jde opravdu o projev poslední vůle.

Hlavní osnovatel podvodu si sehnal dva známé starého pána jako svědky, k tomu si zajistil služby slovenského advokáta a po začátku dědického řízení předložil v polovině roku 2016 padělanou závět s legendou, že zůstavitel ji podepsal o rok dřív v advokátní kanceláři v Bratislavě.

Pokud by plán vyšel, muži by se zmocnili nemovitostí, automobilů a peněz na účtech v celkové výši 35 milionů korun.

Jenže „vlastnoruční“ podpis na zmíněné závěti byl odhalen jako nepravý, a muži tak putovali před soud. Hlavní organizátor dostal u Vrchního soudu v Praze 6,5 roku, slovenský advokát vyfasoval pět let a dva svědci odešli s pěti a čtyřmi roky vězení.

Trojice pomocníků hledala proti trestům zastání ještě u Nejvyššího soudu, ale žádný neuspěl.

Jeden ze svědků se domáhal soudního milosrdenství s tím, že celoživotně pečuje o dva syny a navíc je invalidním důchodcem s rozsáhlými zdravotními problémy.

Druhý namítal, že sice závěť podepsal, ale vlastně nevěděl, co přesně podepisuje. Advokát k tomu napadal znalecké posudky ohledně nepravého podpisu a tvrdil, že rozsudek stojí na extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Antonínem Draštíkem ale jejich námitky smetl ze stolu. Odkázal přitom na výpověď hlavního organizátora a dalších důkazů, jako byl například ten, který dokladoval činnost na domácím počítači starého pána v Praze ve stejnou chvíli, kdy ten měl podle podvodníků sedět v Bratislavě a diktovat svou poslední vůli.

Soudci také připomněli, že oba údajní svědci podpisu oběť dobře znali a věděli i o jejím majetku. Odsouzenému advokátovi pak připomněli, že svým podpisem stvrdil, že celý vznik závěti byl v pořádku, ačkoli tomu bylo přesně naopak.