Článek
Takový je současný stav šestadvacetileté Martiny z Plzně, kterou podle policie loni v listopadu polil v autě kyselinou její bývalý přítel Jan Dubský (39). Toho vyšetřovatelé před měsícem obvinili z pokusu o vraždu a skončil ve vazbě.
„Pro mě to byla především velká úleva, protože devět měsíců jsem žila v neustálém strachu, že se pachatel vrátí a svůj čin dokončí. Teď se cítím bezpečněji,“ reagovala na zatčení svého expřítele mladá žena, která od útoku poprvé promluvila s novináři.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Samotný případ příliš komentovat nechtěla s ohledem na probíhající vyšetřování. „Zjištění policistů jsou v souladu s tím, co si z útoku pamatuji,“ řekla.
Slepá obhajoba?
„Musím říci, že množství usvědčujících důkazů, které shromáždili, jenom prohloubilo moje zděšení,“ doplnila s tím, že ji v této souvislosti zklamal vedoucí Záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň, u kterého pracovala jako dobrovolnice a který se Dubského (člen záchranné stanice, pozn. redakce) po jeho zatčení veřejně zastal, když do médií prohlásil, že nevěří tomu, že by byl něčeho takového schopen.
„Chování Karla je pro mne velkou ranou. Brala jsem ho po dlouhou dobu jako kamaráda, kterého si mohu vážit a kterému jsem velmi důvěřovala. Moc mě mrzí, že bez ohledu na důkazy toho muže slepě obhajuje,“ řekla Martina.
BEZ KOMENTÁŘE: Příchod obviněného k soudu, který rozhodl o vazbě Video: Patrik Biskup, Právo
Trestní stíhání nevnímá jako zadostiučinění či pomstu. „Je to věc policie, státního zástupce a soudu. Pachatel má být spravedlivě potrestán, ale žádný trest mi už nikdy nevrátí to, o co jsem přišla. Před útokem jsem vedla aktivní společenský život, chodila do práce, sportovala, pomáhala zraněným a opuštěným zvířatům, chtěla budovat rodinu. Nyní se můj život změnil v neustálou tmu a každodenní martyrium bolesti a léčebných procesů,“ pokračovala Martina.
Přiznala i problémy s psychikou
„Mám panickou hrůzu z jízdy autem, z cizích lidí i z mužských hlasů. To, co teď prožívám, bych ani nenazvala životem. Kdo to nezažil, ten to nemůže nikdy pochopit,“ dodala.
Přesto se nevzdává a chce s nepřízní osudu bojovat. „Nejsem naivní idealistka, abych věřila, že to bude jako dřív. Nechci si také nic nalhávat. Přišla jsem o obličej i oči, mám poškozené vnitřní orgány a mnoho dalších trvalých poranění,“ konstatovala Martina. Kdyby měla popsat kompletně svůj zdravotní stav, tak jí to zabere několik stránek.
„Popálení kyselinou se vyléčit nedá, pouze lze zmírnit jeho následky. Je to ale běh ne velice dlouhou trať, v řádu let a s nejistým výsledkem. Nezbývá než se s tím smířit a doufat alespoň v drobná zlepšení,“ uvedla žena a druhým dechem dodala, že bez podpory svých blízkých by to už pravděpodobně vzdala.
Lékaři jí naděje nedávali
Po napadení skončila Martina v nemocnici, lékaři jí příliš šancí na život nedávali. Kromě rozsáhlých popálenin v obličeji a na dalších částech těla měla i vážně poškozený trávicí trakt, když při útoku v leknutí kyselinu polkla.
„Ještě ten den, kdy se to stalo, jsme za ní byli v nemocnici. Ležela v umělém spánku, tělo samá hadička jako po nějakém masakru. Ani lékaři ve svých prognózách nesršeli zrovna optimismem. Žádnou povzbuzující informaci jsme od nich neslyšeli. Naopak, mluvili o kritickém stavu,“ vzpomínal otec Martiny.
V rodině pak nastalo obrovské napětí. Všichni se strachovali, co bude dál, jak to všechno dopadne. Začátkem prosince ale přišla z nemocnice dobrá zpráva – Martina přežije.
Její přátelé a kamarádi uspořádali veřejnou finanční sbírku, která by pokryla náklady na nákladnou léčbu, kterou rodina nezvládne financovat.
„Ačkoli to bude znít neuvěřitelně, tak první dotazy na sbírku byly, zda opravdu Dubský přispěl více než stotisícovou částkou. Nic takového se samozřejmě
nestalo, nechápu, jak si někdo může něco takového vymyslet. A upřímně řečeno – nemyslím si, že by sbírka měla sloužit jako možnost, jak si ulevit černému svědomí,“ prohlásila Martina.
Speciální účet
Peníze na sbírku už poslali například spoluhráči ze squashe.
„Lidé reagovali téměř okamžitě a pozitivně, už ten zájem mě velmi potěšil. Všem, kteří se rozhodli moji léčbu podpořit, upřímně děkuji. Neberu to jen jako hmotnou podporu, ale pomáhá mi to i psychicky. Všem těm lidem, i těm pro mne úplně cizím, se cítím být zavázána a jejich pomoc mě nutí denně podstupovat další a další léčebné procedury,“ uzavřela Martina.
Na pomoc Martině je zřízen speciální bankovní účet: 2600561978/2010.
