Článek
Podle státního zástupce se měl Čechmánek dopustit podvodů se škodou více než patnáct miliónů korun. V souvislosti se svým podnikáním půjčoval peníze a objednával práce, i když věděl, že své závazky nebude kvůli své tíživé finanční situaci schopen splácet. Jeho dluh dosáhl desítek miliónů korun.
Ve čtvrtek soud vyslechl několik dalších svědků, mezi nimi i Oldřicha Štefla, bývalého šéfa vsetínského hokeje a nynějšího sportovního ředitele Slovanu Bratislava, hrajícího KHL.
Roman Čechmánek v soudní síni.
Štefl a jeho známý, hokejový trenér Imrich Antal, půjčili Čechmánkovi 25 miliónů korun. Důvěřovali jeho podnikatelským aktivitám, a to i přes Čechmánkovy dluhy. „Obrátil se na mě, že má finanční problémy. Zdálo se mi, že má jeho podnikání hlavu a patu. Zapůjčili jsme mu finanční prostředky. V případě, že by byly problémy, stal bych se majitelem nebo spolumajitelem pivovaru,“ řekl Štefl s tím, že Antal měl zase v případě hokejistových problémů zájem o historický dům na chorvatském ostrově Brač.
Dokud na Čechmánka nebyl podán návrh na insolvenci, byl prý Štefl v klidu. A to přesto, že mu bývalý hokejový brankář dluhy splácel jen částečně. Ke každé půjčce podle něj byla uzavřena smlouva a vyhotovena směnka. Celkový tehdejší Čechmánkův majetek odhadl Štefl na zhruba 100 miliónů korun. „Po celou dobu aktiva převyšovala pasiva,“ sdělil u soudu.
Od roku 2013 je sedmačtyřicetiletý Čechmánek podle ČTK v insolvenci, o rok později vyhlásil soud konkurz na jeho majetek. Kromě provozování pivovaru opravoval Čechmánek také bytový dům v Holešově a koupil si bývalý domov důchodců v Prostějově. Dále investoval do developerského projektu v Chorvatsku.
Upozornili na nestandardní dražbu
Před soudem zazněla také výpověď zástupce věřitelů v insolvenčním řízení Přemysla Janíka. Upozornil v ní na nestandardní dražbu pivovaru, který Čechmánek ve Zlíně provozoval. Jeho hodnotu před kolaudací odhadl nejméně na 18 miliónů korun, vydražen však byl pouze za 7,8 miliónu.
Z majetku Čechmánka a z pivovaru jako právnické osoby podle něj mohlo být dle reorganizačního plánu vyplaceno zajištěným věřitelům 100 procent pohledávek, nezajištěným věřitelům minimálně 12 procent. „V případě vstupu strategického investora by byl (Čechmánek) schopen vyplatit závazky, které měl. Bylo navrhováno, aby provoz pokračoval. Byla tam funkčnost pivovaru. Dokončila by se kolaudace a vygenerovaly by se prostředky pro věřitele,“ podotkl Janík.
Jedním ze svědků byla ve čtvrtek i zástupkyně společnosti, která Čechmánkovi v roce 2014 zpracovávala účetnictví. „V případě spuštění do plného provozu by podle ní byl podnik schopen po odečtení všech nákladů vykázat měsíčně zisk kolem 450 tisíc korun, ročně tedy asi 5,4 miliónu. Byla to standardně fungující firma, která platila všechny své závazky, tak jak je zvyklost. Pokud by firma dál fungovala, z tržeb by normálně hradila své závazky,“ poznamenala ekonomka Kateřina Trčová.
Senát krajského soudu líčení odročil do poloviny května. Důvodem je vypracování znaleckého posudku, který určí skutečnou hodnotu nemovitého majetku Romana Čechmánka.
