Zbraně a volně útočící psi. Pohraničník z dob totality stanul u soudu za mrtvé na hranicích

Státní zástupkyně Katarína Kandová ho viní ze zneužití pravomoci úřední osoby a požaduje pro starobního důchodce dvouletou podmínku s tříletou zkušební dobou a peněžitý trest 100 tisíc korun. Podle trestního zákoníku mu přitom hrozily dva roky až deset let vězení.

Brzy devadesátiletý Muzikář sice dorazil v úterý k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s pomocí vozítka, ale nebavil se ani s novináři, ani poté fakticky se soudem. Hlavu schovával do dlaní a byl roztřesen, takže ho musel uklidňovat a držet za ruku jeho obhájce Jaroslav Ortman. Ten oznámil soudu, že se vyjádří za klienta, protože prý Muzikář není schopen mluvit.

„Vzhledem k mému zdravotnímu stavu nejsem cokoli schopen vypovídat. Uplatňuji proto své právo nevypovídat,“ přečetl Muzikář z lístečku, který mu Ortman podal. Pak už jen na dotaz soudkyně Šárky Šantorové doplnil, že dosud nebyl nikdy soudně trestán a po dvaceti minutách opustil jednací síň.

„Obžalovaný se necítí být vinen, nesouhlasí s popisem skutku, se skutky popsanými v obžalobě, s právní kvalifikací, a tedy ani s navrženým trestem,“ uvedl pak za něj advokát Ortman.

Obžaloba viní Muzikáře z toho, že „svou řídicí činností vyplývající z jeho funkce odpovídal za provedení služebních zákroků příslušníků Pohraniční stráže spojených s použitím volně útočících psů nebo zbraně proti osobám, které neoprávněně překračovaly státní hranice ČSSR“.

Žalobkyně k tomu v úterý uvedla, že si byl jako zástupce náčelníka vědom, že příslušníci pohraniční stráže mohou použít zbraň proti těm, kteří nelegálně přešli anebo se pokusili přejít ostnatým drátem obehnané státní hranice, že při tom došlo ke zranění a úmrtí několika osob a že proti nimi navíc použili pohraničníci služební psy.

Vyjmenovala poté minimálně deset skutků, kdy došlo ke zranění či úmrtí lidí na hranicích, vesměs občanů z tehdejší komunistické Německé demokratické republiky. Tři z nich při svých pokusech zemřeli.

První případ je z listopadu 1983, kdy se snažil dostat přes hranice muž, kterého však vážně pokousal služební pes na stehně a pohlavním údu a u zraněného se následně vyvinula postraumatická stresová porucha.

Mnohem závažnější je další případ, kdy se snažil v říjnu 1983 proniknout přes hranice český občan (33), kterého ale hlídka postřelila, a přestože se mu přece jen podařilo dostat do Rakouska, nakonec tam na následky zranění počátkem listopadu téhož roku zemřel.

Ještě drastičtější byl pak nelegální přechod tehdy osmnáctiletého mladíka v roce 1986, na kterého vyslali pohraničníci služební psy, kteří uprchlíka doslova roztrhali, takže na následky jejich útoku v srpnu 1986 zemřel.

Muzikář se musí zpovídat i ze skutku, kdy dokonce došlo k omylu za strany pohraniční stráže. Hlídka v září 1986 u hranic zastřelila svobodného občana Německé spolkové republiky (59) „v domnění, že se jednalo o jinou osobu“, po které tehdy pátrala.

Poslední ze skutků se odehrál jen necelé dva měsíce před sametovou revolucí, koncem září 1989, kdy se trojice východoněmeckých občanů ocitla při přechodu hranic pod palbou pohraniční stráže, přičemž utrpěla střelná zranění nohou a jeden muž ránu do hlavy pažbou služební zbraně.

Přestože Muzikář jakoukoli vinu odmítá, podle žalobkyně to byl právě on, kdo požadoval po pohraniční stráži co nejvyšší výkon, zasazoval se o komunistickou výchovu pohraničníků, včetně nenávisti vůči třídním nepřátelům.

Obžalovaný důchodce se tak stal zřejmě jediným z bývalých vedoucích činitelů komunistického režimu, kdo za střílení do lidí na hranicích skončil u soudu a bude si muset vyslechnout rozsudek.

Zatímco u vysokých politických funkcionářů bývalé Komunistické strany Československa (KSČ) a někdejších vládních činitelů jejich stíhání zastavily soudy a státní zastupitelství kvůli zdravotnímu stavu anebo už dotyční v mezidobí zemřeli, v případě bývalého prvního zástupce náčelníka Hlavní správy Pohraniční stráže a ochrany státních hranic Muzikáře tomu tak není.

Ze znaleckého posudku lékařů, který v úterý soud přečetl, totiž vyplývá, že Muzikář netrpí žádnou významnou duševní poruchou, pokles jeho duševních funkcí je mírný, z hlediska duševních činností je plně soběstačný a chápe smysl trestního řízení i možného odsouzení. Z psychického hlediska je tedy schopen se účastnit trestního řízení.

Plukovník Muzikář pracoval u Pohraniční stráže už od roku 1955, v letech 1980 až 1989 zastával funkci náčelníka štábu a prvního zástupce náčelníka Pohraniční stráže.

Podle dokumentů citovaných dříve serverem Ekonomický deník „vyžadoval od svých podřízených příslušníků Pohraniční stráže bezchybný výkon ochrany státních hranic i za cenu použití těch nejzazších prostředků“. Za svoji činnost navíc Muzikář dostal několik finančních odměn, věcné dary a také vyznamenání.

Obvinění si vyslechl až loni v červnu od vyšetřovatelů ze speciálního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).

„Považuji za tristní, že tento devadesátiletý muž stojí 35 let od listopadu 1989 před soudem a že je tato věc otevírána. Máme velké výhrady k obžalobě, protože klient nikdy žádný rozkaz či pokyn ke střelbě nedal. Nikdy přímo neúkoloval pohraničníky, kteří pouštěli psy, nebyl jejich přímým velitelem,“ řekl novinářům obhájce Ortman.

Pozastavil se také nad tím, že jeho klientovi je vytýkáno, že aktivně prosazoval tehdy platné zákony, včetně toho o ochraně státní hranice. „Tohle považuji za úlet,“ podotkl advokát s tím, že by pak museli stát před soudem všichni zasahující pohraničníci i jejich velitelé.

„V žádném případě mu nelze klást za vinu usmrcení těch osob,“ dodal Ortman.

Státní zástupkyně si ale trvala na svém. „Osobně nemůžu za to, že k tomu (soudu) dospělo až nyní, ale musím podle zásady legality stíhat to, o čem se dozvím a co mi předloží policie. Navíc je zde judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která podporuje naši obžalobu,“ uvedla žalobkyně Kandová.

Dosud žijící poškození a příbuzní těch zemřelých se k trestnímu řízení připojili s nároky na odškodnění v rozmezí od 150 do 500 tisíc korun, celkem za více než jeden milion. Jednání bude pokračovat v červenci výslechy některých poškozených svědků.