Zavraždil jim syna, z odškodného nezaplatil nic

Vše začalo, když Jaroslav Stangler a jeho žena věnovali svému synovi peníze, které podědili. „Robert měl kamaráda, se kterým se znal osm let, a občas mu sháněl práci, protože sám dělal filmařinu. Tenhle známý Roberta trošku zneužíval,“ nastínil vztah mezi obětí a vrahem Stangler.

Otec oběti odhaduje, že Robert v průběhu let Švancarovi půjčil kolem 3,5 milionu korun. „Když ale měl jednu část půjčky vrátit, vylákal syna na odlehlé místo pod záminkou, že jeho známý přiveze peníze z Německa. Tam se pohádali a on vytáhl na mého kluka zbraň,“ řekl Právu Stangler.

Švancara Roberta pětkrát postřelil přímo v autě. Zraněný se z něj snažil utéct, Švancara za ním běžel a stále na něj pálil. Ve chvíli, kdy se Robert svezl k zemi, Švancara ho střelil naposledy přímo do hlavy. Po činu vrah tělo odtáhl do křoví a odjel autem oběti do Ústí nad Labem, kde ho zaparkoval. Pak se vrátil vlakem do Děčína, kde žil.

Díky přítelkyni Roberta, která věděla, že se se Švancarou oběť sešla, byl vrah rychle dopaden. „Celou dobu zapíral, že to neudělal, a prý ho Robert ohrožoval zbraní, ale soud tomu neuvěřil. Oba s manželkou máme přiznaný nárok na odškodnění 240 tisíc a vrah měl zaplatit i pohřeb, ale neviděli jsme ani korunu,“ konstatoval Stangler.

Stangler nedávno začal zjišťovat, proč jim z přiznané nemajetkové újmy vrah nic nezaplatil. Obrátil se na ředitele věznice Břeclav, kam byl Švancara přeložen za dobré chování z Valdic. Bylo mu ale řečeno, že v pohledávkách, které má viník uhradit ze svého platu, jejich odškodnění není. Stanglerovi byli přesvědčeni, že nárok se uplatňuje automaticky ve chvíli, kdy jej přiznal Krajský soud v Ústí nad Labem.

„S vymáháním pohledávek finančních prostředků, které byly uloženy odsouzeným, nemá soud nic společného. Posíláme věznicím rozsudky a povinnost vymáhání je na poškozených,“ sdělila tisková mluvčí Krajského soudu Ústí nad Labem Veronika Suchoňová. Dodala, že kdyby byla například nařízena insolvence, rozsudek je právním podkladem, na jehož základě se pozůstalí mohou do řízení přihlásit a peníze získat.

Totéž uvedla i advokátka Klára Long Slámová. „Rodině bych doporučila okamžitě podat návrh na exekuci, protože musí být předložen do deseti let. Mají málo času. Takhle jsou nastavené zákony, exekutor musí být někým pověřen, aby začal vymáhat,“ podotkla Slámová. Jenže sama právnička sdělila, že se většinou ve své praxi setkává s případy, kdy pozůstalí nedostanou z nemajetkové újmy nic. Většina odsouzených totiž není ve finanční situaci, aby odškodnění, které se pohybuje v částkách statisíců, zaplatili.

V době, kdy byl Robert zavražděn, byla nastavena paušální částka, která se pozůstalým přiznávala. Manželovi nebo manželce, každému dítěti, každému rodiči a každé osobě blízké žijící ve společné domácnosti náleželo odškodnění ve výši 240 tisíc korun a každému sourozenci zesnulého částka 175 tisíc. Od roku 2014 ale byla tato hranice zrušena a nyní záleží na tom, o kolik požádají, a musí dokázat, jaký vztah s obětí pozůstalí měli.

Slámová by ale chtěla nynější nehrazení odškodnění ze strany vězňů změnit. „Dlouhou dobu bojuji za úpravu zákona, protože insolvence jsou v takových případech problémem. Chci, aby odškodnění bylo na stejné úrovni jako výživné, tedy přednostní pohledávka, která se v žádném případě nesmí krátit,“ dodala Slámová.

Informace, které sdělil soud i advokátka, byly pro otce zavražděného novinkou, s manželkou nevěděli, že mají sami peníze vymáhat. „Upřímně jsme na odškodnění neměli ani pomyšlení. Teď jsem se dozvěděl, že dotyčný požádal o podmínečné propuštění. Jen chci, aby soud vzal v úvahu, že neměl ani snahu zaplatit. Nechci, aby opustil vězení,“ říká Stangler.