Zaorálek přednášel, kolem se střílelo. „Nechápu, že nás nikdo nevaroval“

Vyučoval jste v hlavní budově FF UK ve chvíli, kdy jen o patro výše začal střelec vraždit. Co si z té chvíle vybavujete?

Já ani studenti jsme vůbec nevěděli, že se něco začalo dít, všechno probíhalo úplně normálně. Zpětně jsem si vybavil, že se nad námi ozývaly podivné zvuky. Údery, rány a možná i výkřiky, ale nebyly moc slyšet, tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Nerušilo nás to natolik, abychom přednášku přerušili. Možná jsem řekl něco jako „co se to děje?“, ale nevypadalo to, že se děje něco zásadního, tak jsme pokračovali ve výuce.

Jak jste se tedy dozvěděl, že se v budově střílí?

Vybavuju si, že jeden ze studentů chtěl odejít dřív, ale vrátil se do třídy a řekl, že se tam střílí. Nevěděli jsme, co máme dělat. Napadlo mě, že se zamkneme v posluchárně, jenže jsem zjistil, že to nejde. Byl tam čip, a dveře šly zamknout jen zvenčí. Nechtěl jsem zůstávat v odemčené místnosti, kam mohl kdokoliv vejít, tak jsem vyšel na chodbu.

Co se dělo tam?

Překvapilo mě, že chodba byla úplně prázdná a všechny učebny byly zavřené. Najednou jsem ale viděl, jak po schodech přicházejí muži v civilu s pistolemi. Začali na nás křičet, že musíme jít dolů. Rychle jsem se vrátil zpátky do místnosti a pak jsme s rukama za hlavou odcházeli ven. V té době byl už střelec zřejmě nahoře na ochozu, ale to jsme nevěděli. Policisté na nás pořád křičeli, že máme jít dál. Pak se začala ozývat střelba, policie nás pořád tlačila dál. Jeden z policistů mě poznal, dal se se mnou do řeči a řekl mi, že v budově je aktivní střelec.

Měl jste strach?

Neměl, na to nemáte čas.

Policie už zřejmě měla dříve informaci, že fakultě hrozí nebezpečí, byli v jiné budově v Celetné ulici. Vám jako vyučujícímu nikdo nedal nic vědět?

Přijde mi opravdu zvláštní, že nám nikdo ani nezavolal a že normálně probíhala výuka. Začali jsme ve 14:15 a přednáška trvala skoro hodinu. V té době se už to všechno odehrávalo kolem nás a nikdo se ani neozval.

Máte pocit, že policie v tomto selhala?

Myslím, že se o tom bude dlouho mluvit, a nyní se mi to těžko vyhodnocuje. Vím jen to, že celou dobu, co střelba probíhala, jsem učil studenty. Slyšeli jsme rachot, ale myslel jsem si, že se tam něco slaví nebo stěhuje. I studenti byli v klidu. Byli jsme ve velké posluchárně a všichni museli vědět, že tam jsme. Vím z USA, kde se tyto události dějí, že člověk by neměl jen tak čekat, až to přijde. Dlouho jsme se nedozvěděli vůbec nic. Je divné, že nikdo nevaroval ani další katedry.

Masovou střelbu ve škole jsme v Česku doposud neměli. Myslíte, že tato událost pro nás znamená změnu?

Neumím si představit, jestli studenti vůbec přijdou na další hodinu, jestli se ještě dokážeme sejít. Nevím, co to udělá. Do této chvíle jsme se scházeli v klidu a bezpečí a teď si nedokážu představit, jestli dokážeme pokračovat, jestli se s tím studenti někdy srovnají.

Začalo se diskutovat i o bezpečnostních rámech ve školách. Myslíte si, že by pomohly?

Nedovedu odhadnout, jestli by tomu dokázaly zabránit. Rám by střelce asi nezastavil, zřejmě by to nic nezměnilo. Je to spíš opatření, aby se „něco udělalo“. V USA řeší masové střelby často, ve školách mají i svůj systém ochrany, zápasí s tím dlouho, a ne moc úspěšně. Nemám dojem, že by taková opatření vůbec k něčemu byla. Ozbrojeného střelce lze jen velmi těžko zastavit. V USA se vedou obrovské politické debaty, ale nedělám si iluze o jejich úspěchu.

Vždy když se v USA odehraje masová střelba, mluví se o přísnější kontrole zbraní, která je v USA v porovnání s námi mnohem mírnější.

Také mi připadá, že se možná bude mluvit o tom, kdo má vůbec právo získat zbraň. Psychiku člověka někdy neodhadnete. V tomto případě je zvláštní, že měl doma celý arzenál zbraní. Mluví se i o jeho projevech na sociálních sítích, a pokud je to pravda, kladu si otázku, jestli se nedalo odhadnout, k čemu se chystá. Stále je mi ale divné, že jsme na fakultě žádnou takovou informaci neměli. Ani hlavní budova nebyla chráněna, pohotovostní jednotka dorazila až později. Všichni jsme měli mobilní telefony, moje přednáška začínala pravidelně každý týden ve stejný čas. Vědělo se, že tam budeme. Nechápu, že nás nikdo nevaroval.