Článek
Ti, kteří koupili, vůbec netuší, v čem to vlastně jezdí a v kolikrát natahované a narovnávané karoserii, jež už dávno není bezpečná, vozí třeba děti.
To, jak moc může být auto zničené a jak úžasně se dá lacině naaranžovat, ukazuje i případ modré Škody Octavie s první registrací v roce 2010. Do České republiky byla dovezena o tři roky později, v inzerci byla nabízena jako zánovní, nehavarovaný vůz.
Podrobná data od pojišťoven a ze servisů, jimiž disponuje systém Autotracet, vytvořený společností Cebia, ale ukazují úplně jinou realitu než pohádku o zánovní škodovce, s níž do vedlejší vísky jezdil pečlivý německý senior.
Myslela, že si odváží ojetinu, ale vyklubal se z ní jen „soubor náhradních dílů“
Ve skutečnosti sem byla českým prodejcem dovezena kvůli tomu, že ji v Německu odepsali po totální havárii, ke které došlo po ujetí ani ne osmdesáti tisíc kilometrů. Pojišťovna vyčíslila škodu na 35 tisíc eur (892 tisíc Kč).
Podle fotografií pořízených pojišťovnou to nebyl jen škrábanec. Celý levý bok byl servaný, kapota vytržená, předek zdeformovaný. Stačila rovnací stolice, trocha kytu, barvy…
V Česku pak auto mělo další čtyři karamboly. Přesto zůstalo v inzercích, a stále jako nebourané. Nejspíš jezdí dál, přes STK několikrát prošlo.
Ojeté auto může být i slepenec z bouraček
Člověka napadne, že mohlo jít jen o starší černou ovci v jinak bezchybném stádečku, ale to je omyl. Případ to není vůbec ojedinělý, i když se o přelakovaných vracích dovážených do Česka mluví léta.
Cebia se takto detailně podívala „pod sukni“ tisícovce náhodně vybraných individuálně dovezených ojetých aut z aktuální inzerce, se stářím tři až jedenáct let a s minimální registrací dva roky v ČR. Výsledek šokoval. Každé páté dovezené ojeté auto do ČR z ciziny je havarované a více než čtvrtina z nich vykazuje totální škodu. A z velké části to byly vozy s deklarovaným původem z Německa.
„Odhadujeme, že dvacet procent ojetin v Německu je po vážné havárii, ale před kupujícím se to zastírá,“ potvrzuje šéf Cebia Martin Pajer. Podle něho tomuto byznysu napomáhají i pojišťovny, když sice auto z ekonomického hlediska zlikvidují, ale pak ještě dále odprodají „na díly,“ čehož se chytají překupníci.
Jsou i horší případy. Takto zničená auta překupníci rozříznou a svaří s jinými, často i kradenými kusy odněkud z Itálie či Balkánu, a sestaví vůz na jiné dokumenty. Taková auta pak projdou přes registr vozidel, často pak už ale neprojdou přes policejní kontrolu na silnici, kdy tato vozidla policie zabavuje bez náhrady a bez milosti.
Jak je to možné, že kradené „svařence“ projdou přes registr? Na registru vozidel se zajímají jen o uváděnou zemi původu a o to, jestli v dané zemi není pod daným VIN auto registrováno jako odcizené. Pokud je však VIN kód z jiného auta, tak to registrem projde.
A STK? „Ta má povinnost VIN kód vizuálně přečíst, ne ověřovat, zda je VIN vyveden originálně na originálním místě,“ vysvětlil před časem Pajer.