Článek
„Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o vině obžalované v podstatě ve smyslu podané obžaloby,“ uvedla předsedkyně soudního senátu Lenka Hájková. Soud tak dal víceméně ve všem za pravdu státní zástupkyni.
„K podání návrhu na to, aby jí byly děti svěřeny do péče, vedla obžalovanou její ziskuchtivost a tendence k prioritnímu uspokojování vlastních potřeb. Méně už ji k tomu motivoval upřímný zájem o děti a jejich blaho,“ konstatovala soudkyně s tím, že obžalovaná záhy zjistila, že v jejím věku a při jejích schopnostech je poněkud nad její síly, a to zapříčinilo, jakým způsobem se k dětem chovala.
Dokazování také podle soudu jednoznačně prokázalo, že od konce roku 2017 o Valerii nikdo nevěděl. „Nechodila do školky, nejsou zprávy o návštěvách lékaře, nebylo zjištěno nic, co by vedlo k vypátrání nezletilé Valerie,“ podotkla Hájková.
Žena podle obžaloby minimálně mezi zářím 2016 a prosincem 2017 surově mlátila, kopala a jinak týrala svou svěřenou šestiletou vnučku a jejího o tři roky staršího bratra.
K mlácení měla používat různé nástroje od kuchyňských potřeb po tyč od vysavače. Dále je měla nechávat dlouho klečet, mlátit jim hlavou o zem, dívenku také punčochami nebo pouty připoutávat k záchodové míse, topení nebo k madlu od ledničky. Nechávala ji také dlouho bez jídla i pití. Starší sourozence pak měla nutit, aby ji bili.
Když dívka plakala, strkala jí podle obžaloby hadr do pusy. Její modřiny a zranění měla obžalovaná zakrývat make-upem a obvazy. „Valerie prý hodně zlobila, tak ji bila do krve vařečkou. Babička jí dávala make-up, aby to nebylo vidět,“ uvedla sestra Valerie na policii. Valeriiným sourozencům obžalovaná měla nejen zakazovat pomáhat jí, když ji bila, ale měla je také nutit sestřičku bít.
Nepodařilo se ji probudit a pak nebyla
Valerii podle obžaloby opustila na neznámém místě někdy před Vánocemi 2017, kdy byla dívka naposledy s jistotou viděna. Policie po dívce dosud neúspěšně pátrá od loňského srpna.
Valeriina sestra na policii také řekla, že po posledním výprasku se jí Valerii nepodařilo probudit. „Myslela jsem, že je mrtvá,“ řekla vyšetřovatelce.
Obžalovaná se projevila jako zlý, agresívní, nenávistný, hostilní člověk vůči malým dětem
Když se sourozenci Valerie vrátili ze školy, už doma nebyla. Obžalovaná jim řekla, že ji musela dát na léčení, protože prý byla „narušená“. Také je nabádala, aby o tom nikomu neříkali, jinak by šly do klokánku.
Příbuzným, sociálce i soudu ale obžalovaná tvrdila, že ji odvezla k její tetě do Německa. Ta v pondělí ale uvedla, že Valerie u ní rozhodně není, a naopak se ptala své obžalované matky, kde Valerie je. Tak či onak, obžalovaná poté likvidovala Valeriiny věci, když její dcera přivezla na Vánoce dárky pro všechny čtyři svěřené děti, babička ty Valeriiny prý s ledovým klidem rozdávala mezi ostatní.
Státní zástupkyně Iva Brücklerová to považuje za promyšlený plán, jak si zaopatřit alibi, protože věděla, že Valerie bude muset nastoupit do školy. Obžalovaná se tak proto podle žalobkyně snažila přesunout své bydliště do Německa.
„(Obžalovaná) se snažila velmi intenzívně vycestovat do zahraničí, snažila se vyhnout jakékoliv zodpovědnosti,“ uvedla Brücklerová v závěrečné řeči a připomněla, že obžalovanou policie zadržela ve chvíli, kdy se chystala na další odjezd. Předtím také podle Brücklerové „vyčistila“ bankovní účty svěřených dětí.
Malá Valerie jí byla vydána naprosto všanc, neměla se kam obrátit, ke komu jít
Žalobkyně také zmínila znalecké posudky vypracované na obžalovanou. Podle nich je manipulativní, disociální, s tendencí ke zkreslování svého účelového jednání, hostilní. Neštítí se toho, aby se chovala i agresivně, a přistupovala i k tak výrazným fyzickým trestům, jakým byly vystaveny jí svěřené děti. „Obžalovaná se projevila jako zlý, agresivní, nenávistný, hostilní člověk vůči malým dětem,“ prohlásila žalobkyně.
„Malá Valerie jí byla vydána naprosto všanc, neměla se kam obrátit, ke komu jít. Byla vydaná napospas všanc jejím nenávistným náladám a brutálním útokům bez možnosti se bránit,“ dodala na závěr a navrhovala pro Valeriinu babičku co nejvyšší trest. Soudu navrhla i možnost využít ustanovení trestního zákoníku, podle kterého lze trestní sazbu navýšit nad zákonem danou mez až o třetinu.
Tristní práce úřadů
Brücklerová také zmínila naprosto tristní práci úřadů. Kromě toho, že děti byly obžalované svěřeny i přes to, že v roce 2001 byla na pět let odsouzena za týrání svých vlastních dětí, tak po svěření čtyř sourozenců úřady vlastně nic neřešily. „Že dodnes nevíme, kde malá Valerie je, je částečně zapříčiněno flagrantním, neuvěřitelným přístupem orgánů péče o dítě a Dobré rodiny (obecně prospěšná společnost),“ vyjádřila rozčarování Brücklerová, podle které ani OSPOD, ani Dobrá rodina v danou chvíli svou funkci nezvládly.
Pracovnice například nedokázaly vysvětlit, jestli byla při jejich návštěvě Valerie doma, nebo ne. Pracovnice Dobré rodiny zase uvedla, že Valerie byla ve školce a že ji tam osobně viděla, přičemž to nebyla pravda. „Domnívám se, že pochybení OSPOD a Dobré rodiny se vine celým případem jako červená nit,“ konstatovala Brücklerová.
Obhájce obžalované se v závěrečné řeči v podstatě jen omezil na zpochybňování svědků, jejich výpovědí a dalších důkazů.
Samotná obžalovaná pak na závěr neřekla téměř nic.