Za znásilnění padají u soudů v polovině případů jen podmínky

Vyplývá to ze statistik ministerstva spravedlnosti a také z vědecké studie, jejímž autorem je výzkumník a pedagog z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jakub Drápal.

V poslední době se však v médiích objevilo hned několik případů, kde soudy rozdaly za znásilnění jen podmíněné tresty a čelily kvůli tomu kritice veřejnosti i některých odborníků.

V jedné kauze z Lounska si spis dokonce vyžádalo ministerstvo spravedlnosti, aby přezkoumalo, zda zmírnění původně tříletého vězení za brutální sexuální útok na pouhou pětiletou podmínku nebylo nezákonné.

Pachatel, který tak zůstal na svobodě, následně zaútočil znovu a ještě brutálněji, když unesl ženu, tři měsíce ji držel ve sklepě a opakovaně znásilňoval. Ženě se před měsícem podařilo utéct a muž skončil ve vazbě. Teď mu hrozí až 12 let za mřížemi.

„Platí jedna věc: Rozsudky si musejí odůvodňovat soudci, a to i ve vztahu k médiím. Oni znají spis, oni rozhodují a musí být zvyklí na to svá rozhodnutí odůvodňovat,“ řekl k tomu Novinkám ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).

„Ale nemyslím si, že by naše soudy byly v této oblasti měkké, byť naprosto chápu, že některé jednotlivé případy samozřejmě způsobují velkou diskusi,“ narážel Blažek mimo jiné na loňskou kauzu známou jako Anička. Tam brněnský krajský soud uložil podmínku muži - otčímovi, který dlouhodobě znásilňoval nezletilou dceru.

Podle nejvyššího státní zástupce Igora Stříže by každé rozhodnutí státního orgánu a obzvlášť soudu mělo být velmi pečlivě odůvodněno. „Zejména pokud se soud odchýlí od judikaturní praxe nebo ukládá trest, který se jeví být mírný, anebo naopak přísný. Mělo by tedy být odůvodněno proč. Je velká chyba řady soudců, že rozsudek není odůvodněn dostatečně přesvědčivě,“ má jasno Stříž.

Ze statistik resortu justice lze vyčíst, že soudy za posledních deset let poslaly do vězení za trestný čin znásilnění 1223 lidí, ale dalších 1170 dostalo podmíněné tresty, což je 49 procent. Jen loni skončilo za znásilnění za mřížemi 313 pachatelů a naopak 264 odešlo s podmínkami, což je 45,75 procenta.

Průměrná délka nepodmíněných trestů činí za posledních deset let 62 měsíců, tedy něco málo přes pět let vězení. Tyto tresty přitom soudy ukládaly podle starého trestního zákoníku, kde byla výše trestů mírnější. Od letošního ledna začala platit redefinice znásilnění s vyšší trestní sazbou (viz box níže).

„Navzdory mediální debatě a často vyjádřeným názorům, že české soudy trestají znásilnění příliš mírně, údaje o trestech uložených v ČR ukazují, že znásilnění je po vraždě druhým nejpřísněji trestaným trestným činem. Zároveň netrestáme výrazně odlišně než některé jiné evropské státy, například Finsko, Belgie, Německo či Polsko,“ napsal v předloňské studii o ukládání trestů za znásilnění Drápal.

Na dotaz Novinek nyní doplnil, že u českých soudů hraje při ukládání trestů zásadnější roli spíše trestní minulost pachatelů než závažnost toho, co udělali nyní. Pokud jsou prvotrestanými, soudy na ně pohlížejí mírněji.

„Vnímám problémy s trestáním znásilnění a myslím si, že někdy není správné, jaké tresty jsou ukládané. Avšak nevnímám, že jde o problém specificky znásilnění, ale o širší problém sankčního systému v České republice,“ podotkl Drápal s tím, že se diskuse o výši trestů neprávem zužuje jen na znásilnění.

Podobný názor má i prezident Soudcovské unie ČR a dlouholetý trestní soudce Libor Vávra. „Problém je, že se vyjímá velmi úzká skupina trestných činů a nehodnotí se to komplexně. Stále se mluví o sexuálních deliktech, ale vůbec se to neporovnává s trestáním jiných činů, které také mají leckdy hluboké dopady na oběti,“ upozornil Vávra.

Podle ministra Blažka v tuto chvíli nedochází masově k tomu, že by bylo znásilnění trestáno málo. „Chápu, že je to nepopulární a veřejnosti těžko vysvětlitelné, ale můžou být i případy prvotrestaných, kdy znásilnění není takové intenzity a podmínka je na místě,“ uvedl Blažek.

Zároveň připomněl debatu, kterou v posledních dvou letech vedl se všemi krajskými soudy i státními zastupitelstvími o tom, jestli se má u znásilnění zrušit možnost ukládání podmíněných trestů. „Nikdo z těchto orgánů činných v trestním řízení toto nenavrhuje,“ poznamenal Blažek.

Také podle nejvyššího žalobce Stříže by bylo špatným řešením, aby soudy nemohly v některých případech znásilnění ukládat podmínky.

„Po vraždě a loupeži je znásilnění jeden z nejzávažnějších zločinů, kdy vstupujete násilím do intimní oblasti, takže za mě by tresty měly být skutečně přísné. Ale nemůžete šmahem říct, že za znásilnění musí být uložen jenom nepodmíněný trest,“ řekl Novinkám Stříž a  podotkl, že poslanecká iniciativa, aby za znásilnění musel přijít nepodmíněný trest, jež se objevila po kauze Anička, je „principiálně nesmysl“.

Sazba trestů je podle něj poměrně široká, ale zároveň velmi přísná. Navíc naprostá většina těchto činů probíhá mezi partnery a osobami, které spolu měly či mají nějaký vztah, což připomněl i ministr Blažek. „Můj odhad je, že těchto případů je zhruba 80 procent,“ poznamenal k tomu Stříž.

Doplnil, že klasický případ znásilnění neznámým mužem, který oběť nezná, někde v parku, není příliš častý. „Nepochybuji o tom, že pokud je žena vystavena tomuto neočekávanému násilí, které přichází bez jakéhokoli varování, tak tresty jsou přísné a nepodmíněné,“ je přesvědčený nejvyšší žalobce.

Za odsouzení podle 1.odstavce trestného činu znásilnění podle původního znění trestního zákoníku padalo podle Drápalova výzkumu jen cca 23,6 procenta trestů vězení a naopak téměř 70 procent podmíněných trestů.

Za odsouzení podle 2. odstavce už bylo 39 procent trestů vězení a necelých 60 procent podmínek.

Za odsouzení v rámci 3. odstavce soudy uložily takřka 81,5 procenta nepodmíněných trestů a jen necelých 18 procent podmínek.