Článek
„Zůstává nesporným a nezpochybnitelným, že pachatelem byl, vedle již odsouzeného Ivana Hollitzera, David Šindler,“ odmítl předseda odvolacího senátu Martin Zelenka námitky obhajoby, podle které byl Šindler odsouzen na základě nejednoznačných a nepřímých důkazů.
Šindlerův obhájce Milan Jebavý v odvolání pracoval s oběma hypotézami, tedy že Šindler na místě v inkriminovanou dobu vůbec nebyl a zároveň že na místě byl a střílel.
Obhájce: Nestřílel na ni, ale na dveře. A vůbec tam nebyl
V druhém případě Jebavý argumentoval, že Šindler nestřílel přímo na ženu, ale jen „směrem, kterým se ukryla“. „Mohlo se klidně stát, že by ji netrefil. Nešlo o to, že by ji úmyslně chtěl zabít. (...) Něco jiného by bylo, kdyby ji trefil ze dvou metrů do těla, ale on trefil dveře,“ pronesl Jebavý s tím, že na místě činu nebyl zjištěn jediný hmatatelný důkaz o Šindlerově přítomnosti na pumpě, přičemž muž na sobě neměl ani rukavice.
Jebavý ovšem zároveň zpochybňoval závěry krajského soudu, který rozhodl spíše podle nepřímých a nejednoznačných důkazů. „Není dostatek důkazů pro prokázání viny obžalovaného,“ řekl Jebavý a navrhl soudu verdikt zrušit a vrátit k doplnění dokazování. Šindler se k odvolání odmítl vyjádřit.
Soud: Na výjimečný trest to není
Odvolací soud zamítl rovněž i odvolání státního zastupitelství, podle kterého je devatenáctiletý trest příliš mírný.
„Trest odnětí svobody na devatenáct let nelze v žádném případě považovat za trest nezákonný nebo nepřiměřený,“ řekl k zamítavému postoji soudce.
Podle státního zastupitelství krajský soud sice precizně a úplně provedl dokazování a učinil správné skutkové i právní závěry, Šindler by ale podle státního zástupce měl dostat výjimečný trest. Zmiňoval v této souvislosti Šindlerovu přípravu k útoku a vysokou společenskou škodlivost jeho jednání, které směřovalo vůči zvlášť zranitelné oběti.
„Jde o standardní znaky zločinu vraždy, nelze v tomto případě spatřovat nic výjimečného,“ podotkl soudce Zelenka.
Vraždil pro pár tisíc
Šindler ženu zavraždil předloni na začátku prosince. Se svým kumpánem Ivanem Hollitzerem přepadl pod vlivem pervitinu benzínovou pumpu u Nelahozevsi na Mělnicku.
Osmapadesátiletou ženu zastřelil nelegálně drženou zbraní přes zavřené dveře zadní místnosti benzínky, kam se utekla schovat. Muži sebrali pokladnu se zhruba 10 tisíci korunami a cigarety za tři tisíce.
Šindler vraždil za situace, kdy měl jedno dítě a druhé čekal s partnerkou, se kterou neměl kde bydlet, navíc byl v podmínce. „Přesto se rozhodl, že večer půjdou (s Hollitzerem) udělat peníze. Jde o hrubě nezodpovědný přístup k celému svému životu a životu jako takovému, to je podstata věci,“ konstatoval u hlavního líčení znalec z oboru psychiatrie.
Poznal ho otec
Šindler se k činu odmítl přiznat. Tvrdil, že ten večer s Hollitzerem vůbec nebyl, prý byl v inkriminovanou dobu doma. Proti němu ale hovořily zejména záznamy bezpečnostních kamer, ze kterých ho několik dní po činu poznal i jeho otec.
Dalším podstatným důkazem bylo Hollitzerovo přiznání. „Nemám důvod si vymýšlet, David tam byl se mnou. Chtěl bych se omluvit rodině pozůstalých,“ uvedl loni v říjnu v závěrečné řeči Hollitzer. I díky tomu mu soud vyměřil trest čtyř let vězení za loupež, který mladík přijal a vzdal se práva na odvolání.
