Článek
„O vině pana obžalovaného v daném případě neměl soud žádných pochybností,“ uvedla odůvodnění soudkyně Vlasta Langhamerová. Velkou měrou k tomu přispělo přiznání obžalovaného, byť částečné. Langhamerová mezi dalšími důkazy svědčícími o vině obžalovaného zmínila stopy DNA na dvou nožích, kamerové záznamy či výpovědi svědků.
Muž podle verdiktu letos v březnu poté, co vypil asi jeden a půl lahve rumu, bodl a pořezal spící dvouapůlletou dceru své přítelkyně, která byla v práci. Dívenka na následky zranění na místě zemřela. Matka po příjezdu domů našla holčičku mrtvou a partnera spícího pod stolem.
Na policii mladík připustil, že holčičku řízl, prý „jen tak lehce“. Tvrdil, že měl zatmění a nahromaděný vztek. Bodnutí do hrudníku si prý nepamatuje. Vyslovil tezi, že bodnout mohl někdo jiný. Soud to ale po provedení důkazů vyloučil. „Nic nenasvědčovalo tomu, že by se v domácnosti (v inkriminované době) pohybovala jiná osoba,” řekl soudkyně.
Holčička podle znalců neměla šanci přežít. Znalci také uvedli, že muž měl v době útoku přes tři promile alkoholu, nicméně jeho rozpoznávací schopnosti byly zachovalé a ovládací jen částečně snížené. „Byla zachována příčetnost obžalovaného v tom, aby za danou věc mohl být trestně odpovědný,“ podotkla soudkyně. „Alkohol je jedna z klíčových věcí, která v tomto případě sehrála podstatnou roli,” dodala.
Obžalovaný před soudem nevypovídal, pouze uvedl, že v minulosti užíval pervitin, heroin a marihuanu, s čímž přestal ve svých devatenácti letech. Alkohol zneužíval nicméně nadále. Došlo to tak daleko, že se minulý rok s pitím léčil asi osm měsíců, několik měsíců před činem ovšem pít zase začal – protože po přestěhování do Prahy to měl prý daleko do Mělníku, kde se léčil. Po Novém roce chtěl nastoupit do bohnické léčebny, partnerka mu ale prý vyhrožovala, že pak už holčičku nikdy neuvidí. Tak nenastoupil.
Mladík není biologickým otcem dívky, jeho jméno nicméně figuruje na jejím rodném listě. „Bral jsem ji jako dceru,“ připustil na policii obžalovaný. S matkou zavražděné začal chodit několik měsíců před porodem. Vztah spolu neměli příliš klidný, za spory stál podle všeho většinou alkohol. „Dalo by se říci, že šlo o vztah až toxický,“ konstatovala soudkyně.
Holčičku ale měl, ať už dle svých slov, nebo podle svědků, velmi rád. „Je mi to líto. Jak jsem to mohl dopustit?... Tak moc mi chybí,“ pronesl v závěrečné řeči v slzách obžalovaný.
Soud kladný vztah obžalovaného s dívkou vzal v potaz a jeho závěrečné vyjádření bral jako upřímné, zároveň ale do trestu zohlednil ostatní okolnosti případu.
„(Dítě) bylo naprosto čisté, spoléhalo absolutně na péči, postarání se ze strany pana obžalovaného a ze strany matky. Byla jim vydána na pospas. Této dvouapůlleté dívce vzal (obžalovaný) jakoukoliv šanci na další život,“ pokračovala soudkyně. „Není žádných pochyb o tom, že to, co se stalo, je obrovskou lidskou tragédií v podobě smrti takto malého dítěte, které se stalo předmětem agrese, aniž by zavdalo jakoukoliv příčinu,“ dodala.
Obžalovanému také soud nařídil ochrannou protialkoholní a psychiatrickou léčbu ambulantní formou. „Je evidentní, že pan obžalovaný protialkoholní zjevně potřebuje,“ prohlásila Langhamerová.
