Článek
„Soud se v podstatě ztotožnil se závěry šetření Drážní inspekce. Zásadní pochybení u obou obžalovaných vidí soud v tom, že nepostupovali dostatečně obezřetně a opatrně za situace, kdy nefungovalo automatické ovládání výhybek,“ řekl při odůvodnění rozsudku předseda senátu Jan Kasal.
„Podmíněný trest plní účel vedoucí k nápravě obžalovaných. Navíc oba doposud vedli řádný život,“ konstatoval soudce.
Podle spisu Špídl v důsledku špatné komunikace s Vlasákem přehodil výhybku dříve, než po ni stačila projet celá souprava, přičemž poslední dva vagóny vjely na vedlejší kolej, kde stál v protisměru druhý vlak čekající na povolení k vjezdu do stanice.
„Seděl jsem v předposledním vagónu. Najednou jsem zaregistroval takový zvláštní zvuk, jako by se o sebe třela železa. Vykoukl jsem z okna ven a všiml si, že vagón před námi jede po správné koleji a ten náš jako by jel bokem. Můj spolucestující, který se také díval z okna, zakřičel, že proti nám jede jiný vlak. Vyběhl z kupé a snažil se někam utéct. Já jsem si sedl a připravoval se na náraz. Když přišel, praštil jsem se hlavou do okna a dál si nic nepamatuji,“ popsal nehodu cestující Jakub Fojtík.
Výhybku ovládali ručně
Oba obžalovaní před soudem odmítli vypovídat. Podle státní zástupkyně přehodil signalista výhybku bez jednoznačného pokynu výpravčího. V té době nefungovala automatika a signalista výhybku ovládal ručně z několik stovek metrů vzdáleného stavědla, ze kterého na ni neviděl.
„S ohledem na vzdálenost výhybky od jeho stanoviště a dobu, jež uplynula od chvíle, kdy okolo jeho stanoviště projel vlak, do chvíle přijetí pokynu k přestavění výhybky, si nemohl být jist, že vlak výhybku skutečně všemi svými vagony opustil,“ uvádí ve zprávě Drážní inspekce, z jejíchž závěrů vycházela policie.
Nedorozumění?
Výpravčí měl pochybit tím, že se nepřesvědčil o volnosti vlakové cesty a signalistovi udílel nejednoznačné pokyny. Ty musí být v dopravní službě srozumitelné, aby bylo vyloučeno jakékoli nedorozumění a nebyla ohrožena bezpečnost provozu na železniční trati.
Podle zachycené telefonické komunikace obou aktérů signalista řekl: „Ale jo, jdu to přehodit, jo?“ Na to výpravčí reagoval: „No.“
„Z kontextu dopravní situace je zřejmé, že signalista žádal výpravčího o souhlas k přestavění výhybky, na kterou ze svého stavědla neviděl. Výpravčího odpověď byla neurčitá, ale signalista ji pochopil jako pokyn k přestavění výhybky,“ stojí v obžalobě.