Za smrt dítěte zaplatila domažlická nemocnice rodičům 2,6 milionu. Je to málo a pozdě, řekl soud

Navíc podle soudkyně nemocnice s odškodněním otálela a mohla rodině vyplatit alespoň nějakou finanční satisfakci daleko dřív, a to už po letošním březnu, kdy byl Zahálka pravomocně uznán vinným ze smrti malého Martínka.

„S ohledem na stav dokazování bych si dokázala představit, že v případě rodičů by mohla být částka odškodného vyšší,“ řekla Martincová během úterního jednání.

„Neříkám, že by mělo jít o navýšení v řádu milionů, ale rozhodně dávám ještě stranám prostor k jednání. Nemocnice by měla zohlednit věk zemřelého a vazby rodičů na něj jako na prvorozeného syna,“ dodala Martincová.

Nemocnice se podle ní ke svým povinnostem postavila hanebným způsobem, což může poškodit její dobré jméno s dopadem například na personálním obsazení.

„Domažlická nemocnice opakovaně vyjádřila všem pozůstalým svou omluvu za pochybení lékaře. Poprvé následně po pravomocném rozsudku Krajského soudu v Plzni, kdy byl lékař uznán vinným z usmrcení z nedbalosti, a naposledy počátkem tohoto týdne, kdy bylo pozůstalým odesláno i odškodnění. V případě maminky i otce jsme zatím vyplatili dvoj, respektive 1,7násobek částky, kterou stanovuje dosavadní judikatura jako základní. Celkově byla pozůstalé rodině včetně prarodičů vyplacena částka přesahující 3,2 milionu korun. Naše nemocniční zařízení ošetří, či dokonce zachrání život tisícům lidí ročně. O to více nás tento případ mrzí,“ řekl tiskový mluvčí Domažlické nemocnice Jiří Kokoška.

Chlapeček zemřel během banálního vyšetření, kdy mu jednasedmdesátiletý Zahálka po požití syrových fazolí vypláchl žaludek přesoleným roztokem, přestože mu žádné akutní nebezpečí nehrozilo. Trestní soud uzavřel, že Zahálka naprosto selhal.

„Jeho postup, spočívající ve vpumpování solného roztoku o tak vysoké koncentraci do žaludku patnáctiměsíčnímu dítěti bez jakýchkoli příznaků ohrožujících jeho život byl zásadní medicínskou chybou,“ konstatoval v rozsudku domažlický soudce Jan Švígler.

Podle něj žádná blesková záchrana nebyla vůbec nutná. Šlo totiž o netoxické fazole, které dítě nemohly nijak ohrozit na životě. S náhradou nemajetkové újmy Švígler odkázal rodinu na civilní řízení s tím, že za škodu je zodpovědný zaměstnavatel.

„Zcela zbytečná smrt dítěte byla zásadním zásahem do rodinných vazeb a dokážu si představit odškodnění klidně i deset milionů korun pro každého z rodičů,“ uvedl soudce Švígler.

Nemocnce se rodičům neomluvila ani bezprostředně po pravomocném odsouzení, natož aby nabídla odškodnění. První náznak omluvy přišel až později, když se rodiče obrátili na civilní soud.

„Oficiální omluva společně s platbou přišly nyní v pondělí, tedy den před soudním jednáním,“ uvedl právní zástupce rodičů Petr Řehoř.

Šéf domažlické nemocnice Petr Hubáček před soudem vysvětloval, že se nemohl omluvit dříve, protože by tím přiznal chybu lékaře. „Ctili jsme presumpci neviny. Já se omlouvám vždy za někoho, kdo něco provede. Tady vidíme, že to bylo na místě,“ prohlásil v úterý Hubáček.

On sám ale za Zahálkou stál od začátku. Dokonce se snažil zvrátit jeho vinu pofidérním znaleckým posudkem, který zadal svému známému pediatrovi Renému Hrdličkovi, ačkoliv věděl, že není soudním znalcem.

Dokument, který Hrdlička nepravdivě nazval revizní znalecký posudek a ve kterém zpochybňoval jednoznačné závěry skutečného znalce o chybě primáře, zaplatil Hubáček z veřejných peněz. Soud ale tento pseudoposudek smetl ze stolu a v rozsudku zmínil Hrdličku v souvislosti s podezřením, že mohl jednat účelově ve prospěch Zahálky.

Velmi emotivně vypovídala před civilním soudem matka zemřelého chlapečka.

„Dva roky jsme se pokoušeli o děťátko. Martínek se narodil o tři týdny dříve císařským řezem. Byl jediné dítě v rodině a všichni ho milovali. Bohužel se stalo, co se stalo,“ vzlykala čtyřiatřicetiletá maminka Veronika S.

I když synovi po požití potravinářských fazolí nic nebylo, z opatrnosti raději zavolala do nemocnice, kde jí řekli, aby s ním přijeli na kontrolu.

„Z vyšetřovny mě odvedli do jiné místnosti, kde mně lékař přikázal, že musím malého pevně držet, aby mu mohl zavést hadici do břicha a nalít mu tam solný roztok. Nikdy si neodpustím, že Martínka, který se bránil, jsem na příkaz doktora pevně svírala, zatímco on mi jej zabíjel v náručí,“ pokračovala žena.

Po zákroku měla zůstat s dítětem v nemocnici do druhého dne.

„Odvedli nás na pokoj. Malý se mi nelíbil, byl apatický a přestával reagovat. Upozorňovala jsem na to sestru, ale ta to jen okomentovala slovy, že ho při zákroku pěkně zřídili. Když pak upadl do bezvědomí, bylo pozdě. Už mu nedokázali pomoci,“ líčila dále Veronika S.

Podle znalců způsobil extrémně koncentrovaný solný roztok metabolický rozklad organismu a následný otok mozku, což vedlo k rychlé smrti malého pacienta. Šance na jeho záchranu byla nulová.

„Změnilo nám to celý život. Chvilku potom jsem dokázala fungovat, pak se to ale zhouplo. Kromě úplně narušené psychiky se přidaly další zdravotní problémy se žaludkem a játry. Do toho jsem otěhotněla a po dvou měsících přišla o dítě. Bylo to šílené období,“ popisovala žena útrapy.

Ani narození druhého syna před několika měsíci ji ani jejího manžela bolesti ze ztráty Martínka úplně nezbavilo.

„I když je syn úžasným světlem a radostí, tak můj život je prostě jiný. Stále v sobě cítím bolest, prázdnotu a smutek. Z energického člověka, který má rád život, zpěv, tanec, se ze mě stala chodící prázdná schránka,“ uvedla Veronika S.

„Je pro nás hrozně těžké jít teď se synem k jakémukoliv doktorovi, ztratila jsem k lékařům úplně důvěru. Je to hrozný pocit, když přivezete do nemocnice zdravé dítě, předáte ho primáři, kterému věříte, že pro něj udělá to nejlepší, a on vám ho zabije v náručí,“ dodala žena.