Za smrt čtyřletého chlapce, na kterého spadla branka, dostal lékař podmínku

Podle znalců přitom měl chlapec při správném lékařském postupu až čtyřicetiprocentní šanci na přežití. Rozsudek je pravomocný.

K tragédii došlo v polovině srpna 2014. Košut jako lékař záchranky nejprve chlapce doprovázel z hodonínské nemocnice při transportu do brněnské Dětské nemocnice. Jenže při příjmu kolegyni řekl, že hochovi spadla branka na hlavu, a nikoli na hrudník, jak mu přitom opakovaně říkala chlapcova matka. Hocha pak lékaři monitorovali zejména s podezřením na poranění mozku, ačkoli ve skutečnosti měl poraněné srdce.

Košut pak ale vršil další chyby. Jako lékař na oddělení ARO, kam se hoch dostal kvůli stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu, pokračoval v nesprávném léčebném postupu. Přitom pokud by se chlapec dostal včas na specializované pracoviště, kde by mohl podstoupit náročnou operaci srdce, mohl mít šanci na přežití. Místo toho mu lékař při oběhovém selhávání ordinoval pouze přísun tekutin, které ještě víc zatížily oběhový systém, a hoch nakonec den po úrazu v nemocnici zemřel.

Lékaře už potrestal Městský soud v Brně za usmrcení z nedbalosti trestem 12 měsíců vězení s podmíněným odkladem na 18 měsíců, proti verdiktu se ale odvolalo státní zastupitelství i sám Košut. Zatímco veřejná žaloba pro něj chtěla ještě navíc peněžitý trest a zákaz činnosti, lékař tvrdil, že je nevinen.

„Po provedeném dokazování v žádném případě nebylo prokázáno, že mezi úmrtím nezletilého a jednáním obžalovaného byla přímá spojitost. Nezletilý by podle nás i znalců bohužel zemřel i při jakémkoli jiném zvoleném postupu,“ tvrdil lékařův advokát Lukáš Prudil. Naopak státní zástupce Vladimír Mach měl za to, že trest je mírný. „Neodráží závažnost spáchaného trestného čin a postoj obžalovaného k němu,“ oponoval.

Odvolací senát krajského soudu se soudcem zpravodajem Petrem Hlavinou nakonec lékaře kromě podmínky potrestal i dvouletým zákazem činnosti na odděleních JIP a ARO všech nemocnic v České republice.

„Obžalovaný patřičně nereagoval na zhoršující se zdravotní stav nezletilého, nezaintuboval ho a nenasadil umělou plicní ventilaci, ačkoli tak učinit měl a mohl. Jeho léčebný postup byl označen za zbytečně konzervativní a chybný. Nezletilý měl sice neobvyklé poranění srdce, ale šance na přežití byla. Jenže pouhým pozorováním bez ventilace a umělého spánku, jež by výrazně srdci ulevily, se tato šance prakticky vytratila. Rozhodně se léčba měla ubírat jiným směrem, nejen nezletilého jen pozorovat, jak se jeho šokový stav neustále zhoršoval,“ prohlásil Hlavina.

„Vina obžalovaného byla bezpečně a spolehlivě prokázána, soud nemá žádné pochyby. Byla shledána příčinná souvislost mezi jeho nečinností při nesprávném a nedostatečném léčebném postupu a vzniklým následkem, tedy úmrtím. Zavinění obžalovaného je zcela zřejmé. Trest zákazu činnosti je obžalovanému třeba uložit s ohledem na profesní selhání na specializovaném pracovišti,“ dodal Hlavina.