Článek
Spolu s kolegou z oddělení vražd a genetikem nyní míří na dva konkrétní podezřelé: muže a ženu, přičemž trojice se vzájemně znala. Pomoci by měla zejména analýza DNA, se kterou nemohli prvorepublikoví policisté ještě počítat.
Vranská byla nalezena v září 1933 rozčtvrcená ve dvou kufrech naložených ve vlacích v Košicích a Bratislavě, soupravy mířily z Prahy. Z desítek výpovědí podle Galaše vyčnívají dvě. Kvůli probíhajícímu vyšetřování odmítl upřesnit identitu podezřelých, s výsledky chce přijít do léta.
Těla podezřelých byla spálena
Výpovědi zhruba čtyřicetiletého muže a prostitutky si podle Galaše výrazně odporují, přitom si ale vzájemně chtěli poskytnout alibi. Podle kriminalistů nebyli v partnerském vztahu, ale znali se a oba měli na Vranskou určitou vazbu.
„Okolnosti, o kterých hovoří, si v zásadě odporují. Nikdo těmto rozporům nevěnoval pozornost. Přičítám to faktu, že policista, který je vyslýchal, byl nezkušený, sloužil teprve rok,“ říká Galaš s tím, že policie byla také pod silným tlakem úřadů a veřejnosti, ale měla i spoustu další práce.
Galaš zkoumání opírá o řetězec nepřímých důkazů, který je prý tak silný, že by obstál i v současnosti v trestním řízení a před soudem. Nyní se čeká na znalecké zkoumání z nezávislého ústavu, který má na stole vlasy nalezené v ruce Vranské.
„Těžko budou ty vlasy její, když hlava byla v jiném kufru než ruce. Předmětem zkoumání je ale samozřejmě i vyloučení varianty, že to nejsou její vlasy,“ upřesňuje. Oba podezřelí jsou již po smrti, kriminalisté ale vědí, kde jsou uložené jejich ostatky.
Tělo neneslo známky chování sexuálního maniaka. Kdyby to byl typický sadista, tak ji nepobodá mrtvou.
Těla byla ale zpopelněna, takže nebude možná jejich identifikace se zkoumanými vzorky vlasů. Při síle nepřímých důkazů by měla podle policie stačit analýza, zda jsou vzorky ženy, nebo muže. Možné také je, že s usmrcením Vranské měli co do činění oba.
Sedm ran po smrti
Ve hře je konfrontace s přímými potomky. „Víme, že měli potomky, ale v tuto chvíli nevíme, zda žijí,“ dodává. Otázka pak bude, jak od nich případně získat údaje. „Bude to věc intenzivní komunikace, a hlavně je to otázka etická. Vezměte si, že za někým přijdete a řeknete mu: Víte, že váš tatínek byl vrah? A obzvlášť v takovémto případu,“ naznačuje.
I přes míru pravděpodobnosti objasnění, kterou Galaš odhaduje po testech DNA na 90 procent, se stejně nepodaří motiv vraždy určit s jistotou. O loupežný motiv ale podle něj nešlo, Vranská nebyla zrovna při penězích. Rovněž sadismus se dá vyloučit.
„Tělo neneslo známky chování sexuálního maniaka. Kdyby to byl typický sadista, tak ji nepobodá mrtvou. Sedm bodných ran v hrudníku bylo posmrtných a sečné rány do hlavy byly podle znaleckého posudku provedeny na osobě umírající,“ upřesňuje.
I kdyby to nevyšlo, domnívám se, že jsme se v pátrání dostali za těch osmdesát let nejdál. Když to dáme dohromady s osobnostmi pachatelů a všemi okolnostmi, dostaneme se na velmi solidní míru pravděpodobnosti.
Příčinou smrti Vranské bylo podle znalců vykrvácení poté, kdy jí vrah podřezal hrdlo. Důvodem rozčtvrcení těla byla nejspíš snaha efektivně se zbavit ostatků. „U těch ran do hrudníku máte dvě možnosti. Buď absolutní nenávist, nebo svedení stopy jinam, aby to vypadalo na maniaka,“ vysvětluje odborník.
Jako značně pravděpodobný se jeví nakonec jeden z nejčastějších motivů, a to žárlivost. Galašův tým vyloučil ze hry původní spekulace o vrahovi, například se hovořilo o blonďatém mladíkovi. „Byla to zajímavá stopa, nicméně mám obavu, že zájem o něj rozpoutaly spíše sdělovací prostředky a veřejnost než skutečná stopa,“ myslí si. Mladík měl navíc silné alibi.
Formou anonymních dopisů se také ozýval tzv. fantom ulic, který se k vraždám přiznal, nikdy se ho ale nepodařilo vypátrat. „I kdyby to nevyšlo, domnívám se, že jsme se v pátrání dostali za těch osmdesát let nejdál. Když to dáme dohromady s osobnostmi pachatelů a všemi okolnostmi, dostaneme se na velmi solidní míru pravděpodobnosti,“ uzavírá Galaš.