Za podvod na pěti stovkách lidí poslal soud muže na 6 let do vězení

Vaňkovi byli původně obžalováni z více než pětimilionové škody, kterou měli způsobit 528 lidem. Soud je nakonec potrestal za 469 útoků v celkové výši 3 526 417 korun, zbylé případy nebyly podle soudu trestným činem.

„Obžalovaní bez pochyby dělali reálnou činnost, ale činili tak v rozporu s tím, co očekávali poškození. Poškození očekávali konsolidaci svých půjček do jedné, očekávali snížení svých dluhů,“ uvedl předseda senátu Jiří Wažik. Vaňkovi místo toho ale jen různě přeposílali svěřené peníze věřitelům klientů.

Dlužníkům ale mezitím naskakovaly penále a další úroky. „Tím způsobem, jak obžalovaní jednali vůči poškozeným, tak je nepochybně uvedli v omyl. Dohodli s nimi konsolidaci půjček a snížení dluhů a za to jim poškození platili provizi, nikoliv za přeposílání finančních prostředků na účty věřitelů,“ dodal Wažik s tím, že Vaňkovi jednoznačně uvedli poškozené v omyl a jednoznačně jim způsobili majetkovou škodu.

Podle soudu Vaňkovi mířili své nabídky zejména na lidi s nižšími příjmy, sociálně slabší, finančně negramotné či s nulovým právním vzděláním „Je to příběh o tom, jak chudáci do ještě větší bídy přišli,“ uzavřel Wažik s odkazem na Járu Cimrmana.

Vaňkovi podle verdiktu mezi roky 2009 a 2014 nabízeli ať už formou inzerce v denících Blesk a Aha, nebo rozesíláním letáčků konsolidaci půjček a finanční poradenství.

Klientům pak na základě jejich pohledávek poslali mandátní smlouvy, smlouvy o spolupráci či plné moci k podepsání. Chtěli tak prý klientům pomoci ve sjednocení pohledávek v jednu splátku. „Chtěl jsem docílit toho, aby lidé spláceli v menších částkách, pravidelně, všem věřitelům,“ uvedl u soudu Vaněk, který s nápadem přišel.

Vaňkův nápad spočíval v tom, že za menší měsíční provizi (asi šest set až sedm set korun) bude za dlužníky řešit jejich měsíční splátky. Klient tak poslal Vaňkovým určitou částku, ze které si obžalovaní strhli provizi a zbytek rozdělili mezi klientovy věřitele. „Byla lepší snaha zaplatit aspoň sto korun než neposlat vůbec nic,“ vysvětlil Vaněk.

Mezi věřiteli klientů Vaňkových byli mobilní operátoři, bankovní i nebankovní společnosti, pojišťovny, různé státní úřady nebo exekuční úřady.

Věřitelům Vaňkovi rozeslali plné moci od klientů. Podle obžaloby ale už klientům následně neřekli, že v jejich věci nejednají nebo že věřitelé plné moci neakceptovali. Většinu z peněz přijatých od klientů si podle žalobce ponechali.

Žalobce Miroslav Forejt měl vinu Vaňkových za spolehlivě prokázanou. „Objektivně je možno konstatovat, že většina poškozených byla finančně negramotná, čehož obžalovaní bezskrupulózně využili, aby si na jejich úkor zajistili pravidelný příjem,“ uvedl Forejt.

„Systematicky za účelem svého obohacení slibovali snižování dluhů, popřípadě oddlužení, a to i v případech, kdy bylo na první pohled jasné, že k žádnému oddlužení nemůže dojít,“ dodal a pro Vaňka navrhl trest někde mezi třemi a pěti lety vězení. Pro jeho matku, která se podle Forejtova názoru jen snažila synovi pomoci a plnila jeho úkoly, si pak představoval maximálně tříletou podmínku.

Obhájce Vaňkových si stál za tím, že se Vaňkovi žádného trestného činu nedopustili, jednali prý v dobré víře poškozeným pomoci, a proto pro ně navrhoval zproštění obžaloby, případně nižší podmíněný trest.