Za pašování uprchlíků po D5 dostali Maďaři přísnější tresty

Okresní soud v Tachově je za pašování téměř osmi desítek uprchlíků ze Sýrie, Pákistánu a Afghánistánu původně poslal na 1,5 roku do vězení. Žalobkyně požadovala vyšší trest s tím, že jejich jednání vykazuje vysokou společenskou nebezpečnost.

„Jde o trestnou činnost, která se výrazně rozmáhá, a je třeba vzít v úvahu generální prevenci. Společenskou škodlivost výrazně zvyšuje velký počet převážených běženců. Je třeba zohlednit i podmínky převozu, kdy se na ploše šestkrát dva metry po dobu deseti hodin tísnilo téměř 80 lidí,“ řekl předseda odvolacího senátu Eduard Wipplinger.

Obžalovaní si ale tresty nyní neodpykají, neboť podle jiného rozsudku krajského soudu mají být vydáni k trestnímu stíhání do Německa. Do českého vězení se tak vrátí až po skončení vyšetřování v SRN.

Obžalovaný Zoltán Kapinecz (51) tvrdil, že jel společně s kamarádem Menyhértem Sásem do německého Norimberka pro vysokozdvižný vozík.

Podle tachovského soudce Miloslava Vajganta byli oba muži jedním z článků organizované skupiny převaděčů.

„Většina běženců byla z Pákistánu, kde nemuseli mít strach o život z válečného konfliktu. Šlo o ekonomické migranty. Úsměvné byly historiky některých běženců, kterými odůvodňovali útěk ze země. Například jeden tvrdil, že přejel sousedovi kůzle a on po něm střílel. Nikdo neví, co je to za lidi a jaké představují bezpečnostní riziko,” dodal soudce.

„V Budapešti poblíž vlakového nádraží převzali 76 migrantů včetně 26 dětí mladších 18 let. Nákladový prostor byl velmi stísněný. Chybělo větrání a možnost vykonání potřeby, čímž běžence vystavili ponižujícímu a nelidskému zacházení,“ konstatovala státní zástupkyně Hana Stehlíková.

Převaděči měli bez přestávky projet Maďarskem, Slovenskem a ČR až do zadržení na dálnici D5.

„Ani teď nemám vysvětlení pro to, jak se do nákladového prostoru tito černí pasažéři dostali. Poprvé jsem je viděl, až když nás kontrolovala policie,“ prohlásil Kapinecz s tím, že náklaďák si půjčil od známého. „Nekontroloval jsem, co je na korbě pod plachtou,“ řekl s tím, že sám nemá řidičák, a proto požádal Sáse, aby auto řídil. Za cestu mu slíbil v přepočtu devět tisíc korun.

Žádné výkřiky, pláč či bouchání během cesty prý ani jeden z obžalovaných neslyšel. „Udělali jsme si dvě zastávky, jednu na Slovensku a pak u Brna,“ doplnil Kapinecz.

Soudce četl výslechy běženců, kteří popisovali svou pouť za lepším živobytím v Evropě. Chtěli do Německa, protože slyšeli, že tam dostanou práci a mohou vystudovat. Uvedli, že je cesta do Řecka stála až 4000 dolarů, odtud pak jeli vlakem do Maďarska. Tam zaplatili pákistánským převáděčům 400 eur za osobu, ve tmě nasedli do kamiónu a vydali se do Německa.

„Seděli namačkaní se skrčenýma nohama na zemi a s dětmi na klíně. V autě nebyla voda, jídlo, toaleta ani větrání. Během cesty auto zastavilo jednou nebo dvakrát na pár minut, ven ale nemohli vyjít,“ citoval soudce jejich výpovědi. Když je na dálnici u Ostrova u Stříbra zadržela česká policie, domnívali se, že už jsou v Německu.