Článek
Podle soudkyně Ivy Kaňákové se jednání, od kterého se odvíjí žalovaná škoda, vztahuje na starý zákoník z roku 1969. Podle něj je věc promlčená za tři roky ode dne, kdy se poškozený o škodě dozví. To bylo v lednu 2004, kdy byl odsouzen Jan Puklický, bývalý vysoký důstojník brněnské StB, který měl Hanzlíkovo vystěhování na starosti.
Hanzlík ale podal žalobu o deset měsíců později. „Soudu tedy nezbylo z důvodu promlčení nic než žalobu zamítnout,“ konstatovala Kaňáková.
„Abych řekl pravdu, tak jsem nic jiného nečekal. Tady to asi tak chodí, nezbývá než bojovat dál,“ komentoval smířeně rozhodnutí Hanzlík.
Hanzlík požadoval náhradu škody za to, že byl v roce 1982 donucen StB v rámci akce Asanace prodat svůj dům a odstěhovat se z Československa. Žádá náhradu za nevyplacené starobní důchody a dům v Prostějově, který byl donucen prodat.
Hanzlík: Viník je vnitro
Ministerstvo vnitra se ale necítí být tím pravým resortem pro vyřešení věci. Podle právní zástupkyně ministerstva Zuzany Rejmanové by se měl Hanzlík, co se týče vyplacení starobních důchodů, obrátit na ministerstvo práce a sociálních věcí a, co se týče náhrady za nemovitost, na ministerstvo financí.
„Máme za to, že ministerstvo vnitra není tou složkou jednající za stát,“ uvedla Rejmanová.
S tím ale Hanzlík nesouhlasí: „Viník je ministerstvo vnitra, protože ty estébáci byli zaměstnanci ministerstva vnitra.“
Soud byl však, co se týče starobních důchodů, na straně ministerstva vnitra.
„Ministerstvo vnitra není tím orgánem, který by za to nesl odpovědnost,“ dala Rejmanové za pravdu soudkyně Kaňáková.
Bránit se nemohl
Hanzlík se jako údajně jediný prostějovský signatář Charty 77 nejprve vystěhování bránil.
V roce 1966 bral 15 tisíc měsíčně, jenže po podpisu začaly problémy. Komunisté jej nenechali ani míchat maltu, aby se nedostal do styku s lidmi. Jeho manželce ze stejných důvodů neumožnili umývat nádobí, syna vyhodili ze školy, takže nakonec s vystěhováním souhlasil a v roce 1982 odjel s rodinou do Rakouska. Vrátil se až po revoluci v lednu 1990.
Soudně se Hanzlík tehdy proti nucenému vystěhování nemohl bránit, protože, jak řekl, bylo to v době totality. „Nemohl jsem je žalovat, že mě vystěhovali ven a připravili o nemovitost, vždyť by mě zavřeli do blázince,“ prohlásil.
Žalobu na ministerstvo vnitra podal už v roce 2007, kromě jednoho formálního jednání se ale až doteď nic nedělo.
Akce Asanace měla za cíl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let donutit signatáře Charty 77 k odchodu z Československa. Rozkaz vydal tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina. K odchodu StB donutila 280 lidí, mezi nimi například Mejlu Hlavsu, Karola Sidona nebo Pavla Landovského.
