Článek
„Doznal se a projevil lítost. Za peníze si užíval s kamarády,“ řekl předseda senátu Jan Švígler, který obžalovanému muži vyměřil 30 měsíců vězení s podmíněným odkladem na pět let, peněžitý trest 20 tisíc korun a povinnost uhradit škodu zaměstnavateli ve výši 660 tisíc korun.
Tanczoš kradl drahý kov po částech, stříbrné granulky nastrkal do kapsy a pronášel je přes vrátnici. Jeho advokát před soudem upozornil právě na špatnou práci ostrahy podniku, která by podle něj důslednější kontrolou mohla takovým případům zabránit.
„Když ke mně přišel poprvé, přinesl pár granulek stříbra v pytlíčku. Řekl, že to našel v baráku, který zdědil. Tenkrát jsem se ho ptal, jestli je to všechno, co má, že kdyby toho měl víc, tak to od něj koupím všechno. On na to reagoval, že toho má víc, ale že to nechce prodat najednou, protože by peníze hned utratil. Domluvili jsme se, že mi to tedy bude nosit po částech,“ vzpomínal majitel klenotnictví z Horšovského Týna na první setkání s Tanczošem. Pak za ním muž přišel asi ještě pětkrát.
Koupil pět kilo
„Celkem jsem od něho koupil pět kilogramů ryzího stříbra,“ pokračoval klenotník. Podle něho muž působil důvěryhodně. „Takových případů, kdy někdo najde něco cenného ve starém baráku, je poměrně dost. Mně jeho vysvětlení stačilo, nebyl důvod mu nevěřit. Za komunismu bylo tenkrát docela běžné, že zaměstnanci těchto státních firem něco takového nakradli a pak si to doma ulili,“ tvrdil živnostník.
Po každém, kdo mu přinese drahé kovy do výkupu, chce jméno a bydliště. „Stejně tomu bylo i v tomto případě. Jeho údaje byly skutečně pravdivé, což jsem se dozvěděl později, když za mnou byla kriminálka,“ uzavřel klenotník.
Podle spisu obsluhoval Tanczoš galvanickou lázeň, granuláty stříbra bral z košů pro stříbření. Poté ho buď sám, nebo prostřednictvím sestry či matky nabízel ve výkupech.