Za bílého dne ubodal Lotyše na pražské Florenci, dostal 17 let

V odůvodnění soudkyně Kateřina Radkovská shrnula, že poškozený neměl šanci útok přežít. Navíc podle ní Astapčuk jednal účelově. Například když nůž obalil igelitem. „Soud je toho názoru, že to udělal proto, aby poškozený ten nůž neviděl,“ řekla v odůvodnění Radkovská.

Dále uvedla, že útok, k němuž došlo loni 16. července, považuje za akt msty, protože Astapčuk dostal při rvačce více ran, což zřejmě zranilo jeho ješitnost, a proto poté vytáhl nůž.

Výši trestu podle soudkyně ovlivnila i předchozí trestní stíhání Astapčuka, kdy byl odsouzen za loupež a ublížení na zdraví. „Jeho agresivita se bohužel stupňuje a je třeba na něj působit represivně,“ sdělila soudkyně. Radkovská ve své závěrečné řeči také zmínila, že jí vadilo, že Astapčuk se k činu přiznal až ve své závěrečné řeči.

K soudu se v úterý dostavila i přítelkyně zavražděného. Vypověděla, že s Lotyšem byla asi tři měsíce a že on ji seznámil s Astapčukem. Tvrdila, že měli se zavražděným dobré vztahy a konflikt vznikl kvůli tričkům. Podle ní jí měl Astapčuk po předchozí domluvě donést tři trička, za která chtěl polovinu ceny uvedené na visačce. Jejímu partnerovi ovšem vadilo, že Astapčuk předtím z triček odstřihl cedulky, na kterých byly uvedeny akční ceny.

Ačkoli státní zástupkyně Radka Miclíková v závěrečné řeči požadovala i Astapčukovo vyhoštění, soudkyně jí nevyhověla, protože je s ním vedeno řízení o prodloužení jeho azylové ochrany.

„Zvažuji otázku, jestli by stát neměl v první řadě hájit ochranu především svých občanů,“ zdůvodnila svůj návrh Miclíková.

I podle státní zástupkyně jednal obžalovaný účelově. Vražda podle ní byla ojedinělá nejen množstvím svědků, ale i dalších důkazů prokazujících Astapčukovu vinu. „Málokdy se stane to, že by ta vražda byla zaznamenána v přímém přenosu. Na místě byl štáb, který tam natáčel reportáž a část vraždy zaznamenal,“ dodala ve své závěrečné řeči.

Astapčuk ještě před vynesením rozsudku uznal svoji vinu. Řekl, že rozhodně Lotyše neplánoval zavraždit. „Nepřišel jsem na místo činu s úmyslem někoho zabít. Přišel jsem si tam jenom promluvit. Pokud bych chtěl toho člověka zabít, tak bych to neudělal v centru města,“ řekl u soudu Astapčuk s tím, že měl z Lotyše strach a jednal v afektu.

Během úterý byli vyslechnuti i soudní znalci a přítelkyně zavražděného. Astapčuk u soudu opakoval, že trpí schizofrenií, čin si nepamatuje a spáchal ho pod vlivem drog.

Soudní znalci se v případě Astapčuka shodli, že jeho resocializace není téměř možná. Soudní znalec z oboru psychiatrie navíc vyloučil, že by obžalovaný trpěl schizofrenií, jak tvrdil. Pouze mu diagnostikoval smíšenou poruchu osobnosti.

„Žádnou duševní chorobu jsme nezjistili. Byl dokonce už dvakrát klinicky pozorován na psychiatrickém oddělení v Brně,“ sdělil soudu znalec z oboru psychiatrie Petr Kubej, který potvrdil, že během pozorování nezjistili žádné symptomy duševní choroby.

Kubej popřel i možnost, že by Astapčuk před činem skutečně požil kombinaci pervitinu a marihuany doplněnou o léky neurol a subutex. Podle něj by tato kombinace požitá ve větším množství ovlivnila Astapčukovy motorické schopnosti.

Podobně se vyjádřil soudní znalec z oboru psychologie o Astapčukově výpadku paměti. Zmínil, že je velký pokrok, že si obžalovaný u soudu vzpomněl na hádku a rvačku, která činu předcházela. Během vyšetření totiž opakoval, že si pamatuje naposledy moment, kdy si aplikoval drogový koktejl.

Patolog, který zavražděného pitval, pak dodal, že smrtelná byla rána do břicha. Způsobila tak masivní krvácení, že i kdyby byl Lotyš ihned po činu operován, tak by nepřežil. I zbývající bodné rány byly většinou závažné, takže by vyžadovaly chirurgický zákrok.