Za agresivní jízdu a rozbití bočního okna auta s rodinou dostal šest let

„Soud dospěl k závěru, že obžaloba podaná vůči Miroslavu Štíbrovi byla důvodná,“ konstatoval předseda senátu Jiří Wažik. Soud se především musel vypořádat s otázkou, jestli to byl právě Štíbr, který řídil ono auto. „Je jednoznačné, že za volantem seděl obžalovaný,“ podotkl Wažik s odkazem na svědectví poškozených i dalších svědků.

Podle soudu byl jedním z usvědčujících důkazů i způsob, jakým se Štíbr hájil. Na jednu stranu totiž tvrdil, že auto neřídil, na druhou stranu ale odmítl, že by kuličkou rozbil okno vedle jedoucího auta.

Štíbr dostal také sedmiletý zákaz řízení s ohledem na jeho osobnost i minulost. Wažik připomněl, že v roce 2009 byl Štíbr potrestán za hození kamene proti jedoucímu policejnímu autu a v roce 2015 napadl pěstmi řidiče dodávky, jehož jízda mu nevyhovovala. Na místo spolujezdce pak navíc ještě nalil asi dva litry nafty.

„Svědčí to o postoji obžalovaného ke společenským normám dodržování zásad slušnosti v rámci silničnímu provozu,“ řekl Wažik. Dále dodal: „Dlouhodobě nerespektuje pravidla silničního provozu a ohrožuje jeho účastníky.“

Poškozeným, kteří požadovali dohromady milionové odškodné, soud přiznal 300 tisíc korun.

Štíbr podle obžaloby najížděl před dvěma lety poblíž Prahy v hustém provozu na silnici na volkswagen, ve kterém jela rodina se dvěma malými syny. Měl si tím podle spisu vynucovat uvolnění levého jízdního pruhu, i když oba pruhy byly plné.

Když Štíbrovi řidič volkswagenu neuhnul, ve zhruba devadesátikilometrové rychlosti ho zprava podjel, a aby se pomstil za neuvolnění levého pruhu, hodil podle žalobce do spolujezdcova okna volkswagenu skleněnou kuličku. Rozbil přitom okno a sklo pořezalo ženu na sedadle spolujezdce i jejího šestiletého syna, který seděl za ní.

Štíbr od počátku jakoukoli vinu odmítal, v přípravném řízení i u hlavního líčení odmítl vypovídat. „Od začátku jsem řekl, že jsem vozidlo neřídil, že jsem byl úplně jinde,“ prohlásil v rámci posledního slova ve čtvrtek.

Právě to byl hlavní argument obhajoby, auto podle ní řídil někdo jiný. Což ostatně tvrdil i předvolaný svědek, který soudu sdělil, že si v inkriminovaný den Štíbrovo auto půjčil, ale nicméně jej neřídil on, ale „osoba blízká“, kterou odmítl specifikovat.

Dalším argumentem byl samotný způsob údajného útoku. Obhájce spolu s obžalovaným provedli několik pokusů, aby zjistili, že mrštěním kuličky proti sklu auta se v podstatě nic nestane. „Pokud někdo hodí dvacetigramovou kuličku proti dvoutunovému auto, tak to není pokus o těžké ublížení na zdraví, maximálně poškození cizí věci,“ podotkl k tomu jeden ze Štíbrových obhájců Milan Vraspír. „Žádná osoba si nemůže myslet, že tím může způsobit újmu všem čtyřem členům osádky,“ dodal.

Vraspír také nadhodil teorii, že okno auta mohl rozbít například štěrk z nedaleké cihelny nebo někdo, kdo stál na mostě nad silnicí. Odmítl ale verzi s kuličkou mrštěnou Štíbrem. „Z technického pohledu je to pro nás situace nepravděpodobná. Z tohoto pohledu se skutek kladený obžalobou za vinu nemohl nikdy stát,“ prohlásil Vraspír a požadoval pro svého klienta zproštění obžaloby.

Státní zástupce měl naopak vinu obžalovaného za prokázanou, odkazoval se zejména na svědectví poškozených, kteří ve Štíbrovi poznali právě onoho řidiče, který je měl agresívní jízdou ohrožovat. Žalobce také připomněl, že už byl Štíbr za podobné jednání v minulosti odsouzeni. „Jedná se o osobu, která je náchylná ke zkratkovitému jednání,“ řekl státní zástupce Zbyněk Vondra a navrhl pro Štíbra trest kolem pěti, šesti let.