Uhlobaroni vs. uhlobaroni. Kauza MUS k soudu

Mají naopak roli svědků, kteří budou v prosinci vypovídat před soudem. A na jejich výslech si brousí zuby obžalovaní v čele s Antoniem Koláčkem, kteří jsou přesvědčeni, že nemluvili úplnou pravdu.

Právo získalo protokoly z policejních výslechů, které Pudil s Bobelou absolvovali před šesti roky. Z dokumentů je zjevné, že se z obchodních partnerů, kteří po privatizaci společně koupili MUS a udělali z ní prosperující podnik, nakonec stali nepřátelé.

„Naše názorové pohledy se zásadně začaly rozcházet a já jsem v něm objevoval člověka, kterého jsem neznal. Člověka, který mi lže,“ řekl při výslechu na policii Pudil o Koláčkovi. Detektivové z protikorupční policie se zajímali hlavně o období, které následovalo po privatizaci MUS v roce 1999.

O pět let později totiž Koláček a zesnulý uhlobaron Luboš Měkota přizvali Pudila s Bobelou do projektu, který zahrnoval nákup akcií MUS.

Za tímto účelem založili podnik Severočeská uhelná, který MUS po skončení privatizace koupila za šest miliard. Koláček s Měkotou vlastnili po čtyřiceti procentech akcií.

Pudil s Bobelou měli každý deset procent. V roce 2006 pak čtyřicetiprocentní podíl v MUS koupil finančník Pavel Tykač, který doly zcela ovládl o čtyři roky později.

V tomto období také prosákly první zprávy o vyšetřování kauzy MUS ve Švýcarsku. A z obchodních partnerů Koláčka a Měkoty na jedné straně a Pudila s Bobelou na druhé se začali stávat spíše protivníci.

Pudil také prohlásil, že Koláček je považoval za otroky, kdežto oni s Bobelou si mysleli, že jsou obchodními partnery. Severočeskou uhelnou prý chtěli rozvíjet a nechtěli akcie prodávat.

„Udělali jsme chybu, že jsme nepodepsali žádnou akcionářskou smlouvu. Krátce po založení, zhruba po roce, jsme čelili tomu, že Koláček přivedl Tykače a sdělil nám, že mu chce prodat své akcie. Odůvodnil to tím, že ho v zásadě štveme,“ uvedl Pudil.

Na policii také vysvětloval, proč se přihlásili jako civilní účastníci do řízení ve Švýcarsku. Doporučili jim to najatí právníci, podle nichž mohla Pudilovi s Bobelou (přes nástupnickou společnost Czech Coal Services) vzniknout škoda. „Tato záležitost samozřejmě poškodila vztahy se skupinou obviněných,“ podotkl při výslechu Pudil.

Koláček je přesvědčen, že Pudil s Bobelou umožnili trestní stíhání manažerů MUS ve Švýcarsku, protože dodali klíčový argument v podobě existence nějaké škody.

„Následně byli oba pánové aktivní i v Čechách a dodávali různým orgánům důležité dokumenty a argumenty, které měly umožnit naši obžalobu a případné odsouzení,“ sdělil Právu Koláček.

Ten v jejich výpovědích, které učinili na policii, vidí velké mezery. Podle něj se Pudil i Bobela významně účastnili restrukturalizace a privatizace MUS již od roku 1997, přičemž první měl na starosti lobbing a strategickou komunikaci, druhý byl zase finančním ředitelem celé skupiny.

„Pudil vyjednával podmínky odkoupení zbytkového státního podílu MUS od státu a pan Bobela vyřešil otázku celého profi nancování z vnitřních zdrojů MUS ve formě zápočtu pohledávek při převzetí jmění,“ doplnil Koláček.

Výslechy, které Pudil s Bobelou policii poskytli, pak označil za relativně přátelské a vedené tak, jako by se privatizace MUS vůbec neúčastnili. Dokonce si myslí, že je policie a státní zástupci chrání.

Další z obžalovaných, finančník Marek Čmejla, věří, že Pudil s Bobelou před soudem řeknou pravdu a přednesou další důležité okolnosti celé kauzy. „Z pohledu našich obhájců policie tyto svědky, jak se říká, nevytěžila tak, jak bylo potřeba,“ uvedl pro Právo Čmejla.

Před českým soudem v kauze MUS kromě Koláčka a Čmejly stanuli také další manažeři – Jiří Diviš a Oldřich Klimecký. Případ se týká prodeje 46 procent akcií MUS firmě Investenergy, který v roce 1999 schválila vláda ČSSD současného prezidenta Miloše Zemana.

Podle obžaloby zaplatila Investenergy za podíl penězi, které pocházely přímo z MUS. Ty předtím manažeři údajně vyvedli z těžařské firmy a způsobili tak podle spisu státu škodu nejméně 3,2 miliardy Kč.

Muži vinu shodně popírají a jsou zvědaví právě na výpověď Pudila s Bobelou. Při policejních výsleších přitom na samotnou privatizaci padl minimální počet dotazů. Redakce našla v dokumentech jen dva.

První se týkal vyjednávání privatizace s ministerstvem průmyslu a obchodu a druhý pak investic MUS do společnosti Portoinvest. Tato firma byla podle české obžaloby klíčová pro údajné vyvádění peněz z MUS.

„Moje informace vycházely z toho, co poskytovala výroční zpráva a auditorská zpráva. Z tohoto pohledu jsem v tom nikdy nic podezřelého neviděl,“ řekl na policii Pudil.

Podle státního zástupce Radka Bartoše se Pudila s Bobelou trestní stíhání nikdy netýkalo, protože nepůsobili v zahraničních firmách, kam z MUS odtékaly peníze. A vlastnicky se v dolech angažovali až v poslední fázi, přičemž peníze na nákup akcií pocházely z úvěru od banky a byly tak tzv. čisté.

„Nebyli u toho, když se MUS ovládala, a nebyli osobami, které se na ovládnutí podílely,“ sdělil Právu Bartoš. Zatímco obžalovaní si na výslech Bobely s Pudilem „brousí zuby“, státní zástupce je za klíčové svědky z hlediska obžaloby nepovažuje.

„Primárně se od nich zjišťovaly informace k transformaci MUS a následnému vypořádání mezi nimi na straně jedné a panem Koláčkem a Měkotou na straně druhé,“ doplnil Bartoš.