Článek
„Trestní věc obžalovaného Rostislava Kotrče se postupuje jinému orgánu příslušnému k jeho projednání, a to Národnímu bezpečnostnímu úřadu, neboť skutek není trestným činem, ale mohl by být tímto orgánem posouzen jako přestupek,“ konstatovala soudkyně Hana Hrnčířová.
Soudkyně podotkla, že identita utajované svědkyně už tehdy proběhla i médii, společenská škodlivost Kotrčova jednání tak byla nízká, proto věc postoupila NBÚ. Kotrč tak podle úterního rozhodnutí umožnil přístup k utajované informaci neoprávněné osobě, samotnou identitu však ale nevyzradil.
Soud neshledal úmysl obžalovaného vyjevit identitu utajované svědkyně, shledal pouze naplnění jaksi nedbalostní formy zavinění, a proto se rozhodl a postoupil tu věc NBÚ.
„Soud neshledal úmysl obžalovaného vyjevit identitu utajované svědkyně, shledal pouze naplnění jaksi nedbalostní formy zavinění, a proto se rozhodl a postoupil tu věc NBÚ,“ shrnul po jednání žalobce Pavel Prygl.
Kotrč, který vyšetřoval v roce 2013 kauzu údajného uplácení na ŘSD, měl podle obžaloby úmyslně zpřístupnit obhájci jednoho z obviněných protokol, ze kterého byla zřejmá identita utajované svědkyně. Tou byla zaměstnankyně ŘSD, která prý o utajení sama požádala, bála se prý obviněných. Kotrč se hájil tím, že mu o utajení svědkyně nikdo nic oficiálně neřekl.
Pochybnosti žalobce
Podle žalobce Prygla Kotrč během hlavního líčení nedokázal vysvětlit, jak to, že se u něj našel flash disk s dokumenty jednoho z advokátů nebo jak manipuloval se systémem evidence trestního řízení.
„To jsou pochybnosti, které mě vedou k závěru, že jednání obžalovaného bylo zcela promyšlené a vyústilo v to, že (jeden z obhájců) objevil úřední záznam, kde byly údaje, které byly schopné identifikovat utajovanou svědkyni,“ řekl v závěrečné řeči Prygl.
„Jednání mého klienta nebylo vedeno úmyslem prozradit utajovanou informaci. Absenci úmyslu lze dovodit mimo jiné z toho, že informaci, která je obecně známá, nelze označit za utajovanou. V tomto konkrétním případě bylo všem dlouhodobě známo, kdo je utajovaná svědkyně,“ nesouhlasil se státním zástupcem Kotrčův obhájce Josef Doucha a navrhl svého klienta znovu osvobodit.
Původně zproštěn obžaloby
Kotrče soudy původně zprostily obžaloby, po zásahu Nejvyššího soudu se ale případ vrátil k městskému soudu, který rozhodl, že nešlo o trestný čin, ale maximálně přestupek.
Vrchní soud poté případ znovu vrátil s tím, že by se městský soud měl zabývat otázkou, zda Kotrč vyzradil informaci úmyslně. Podle vrchního soudu je v případě závěru, že šlo o přestupek, příslušným orgánem pro jeho projednání Národní bezpečnostní úřad, případně Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Kauza zaměřená na nejmocnější manažery ŘSD, tedy tehdejšího ředitele Petra Laušmana a náměstka Michala Halu, se rozjela na sklonku roku 2011. Policisté z protikorupčního útvaru tehdy oba muže obvinili z machinací s pronájmy dálničních odpočívadel, čímž měli připravit stát o zhruba 260 miliónů korun.
Celá kauza byla postavena na konstrukci, že ŘSD levně pronajalo odpočívadla spřízněným firmám, které na nich postavily pumpy. A ty pak draze pronajaly dál. Jenže na rozdíl od okolností samotného vyšetřování se podstata případu k soudu nikdy nedostala, protože v roce 2014 stíhání státní zástupkyně zastavila.
