Výjimečný trest za brutální vraždu na Svitavsku: Tělo oběti muži vařili a ostatky roznesli po okolí

„Krajský soud je uznal vinným ze zločinu vraždy spáchané ve spolupachatelství,“ uvedl předseda senátu Jan Šlosar.

Rozsudek není pravomocný. Zatímco obžalovaný Golubničenko si ponechal lhůtu, Jireček si podal odvolání. Lhůtu na případné podání odvolání si ponechala i státní zástupkyně. Zdůvodnila to skutečností, že tresty jsou nižší, než byl její návrh.

Vyšší trest dostal Jireček, u něhož soudní znalci prakticky vyloučili nápravu. U Golubničenka byli mírně optimističtější. Byl to také Golubničenko, kdo v průběhu přípravného řízení vypovídal a s policisty spolupracoval.

Osmadvacetiletého muže unesli z Břeclavska, kde ho donutili nastoupit do auta, a pak ho převezli na Svitavsko. Důvodem jejich trestní výpravy byla zřejmě skutečnost, že poškozený jim ze společného obydlí ukradl marihuanu a pět set korun.

Poté, co dojeli na Svitavsko, zastavili se v obci Lubná, kde ve sklepě domu svého známého podrobili muže prvnímu mučení. Drželi ho tu dvě až tři hodiny, Pavel Jireček ho zraňoval i za pomoci strunové sekačky, a to na různých místech těla.

Následně muže svázaného do kozelce a již bezvládného převezli v plachtě do Jirečkova domu v obci Pohodlí u Litomyšle, kde mučivé týrání pokračovalo. Ve sklepě, kam ho zavřeli, přitom bylo pouhých šestnáct sedmnáct stupňů a on byl polonahý. Po třech až pěti dnech poškozený upadl do bezvědomí a zemřel. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Podle obžaloby totiž muži svou oběť uvařili, oddělili měkké tkáně a pak pevné části spálili a zbylé ostatky rozvezli po okolí vesnice.

Podle státní zástupkyně Lenky Faltusové nejednali obžalovaní v přímém úmyslu vraždit, ale museli vědět, co jejich konání může způsobit. S tímto názorem se ve svém rozsudku ztotožnil i soud.

„I mentálně mnohem hůře disponovaní jedinci chápou, že když neoblečeného, vážně zraněného člověka ukřižují, že takový člověk nemůže dobře dýchat. Že dochází k ovlivnění životních funkcí. Přesto svého jednání nezanechali a v mučení pokračovali dál,“ zdůraznila státní zástupkyně.

Jedním ze stěžejních důkazů bylo podle soudce Šlosara promítání šestihodinového videozáznamu z rekonstrukce.

„Od počátku je výpověď Alexandra Golubničenka konzistentní. Po celou dobu se obžalovaný pohyboval po lokalitách v Lubné i Pohodlí. Pokud by nepopisoval svou paměťovou stopu, pak by to od něj byl mimořádně zdařilý herecký výkon. To by předstíral něco, co se neodehrávalo. Právě jeho projev je jedním z významných důvodů, který soud přesvědčuje o tom, co se skutečně odehrálo,“ uvedl soudce. Ale nevyloučil, že v některých bodech mohl Golubničenko umenšovat svou vinu.

Oběma obžalovaným při udělení výše trestu přitížilo, že skutek spáchali ve spolupachatelství, oba mají za sebou už trestní minulost. U Jirečka navíc znalci konstatovali prakticky nemožnost resocializace, nebyly u něj ani žádné další polehčující okolnosti.

„U obžalovaného Golubničenka naopak bylo doznání, spolupracoval a bez jeho pomoci by míra objasnění byla takřka mizivá,“ dodal soudce Šlosar.

Součástí rozhodnutí je i povinnost obžalovaných zaplatit pozůstalým nemajetkovou újmu. Matce mrtvého 1,5 milionu korun, jeho sestře a babičce každé po milionu. Se zbývající částkou se mají obrátit na civilní soud.